V dnešním článku se podíváme na vápenopískové zdivo a problematiku pasivních domů. Proč se zděné pasivní domy staví převážně z vápenopísku? Nebo proč vápenopískové domy mají téměř vždy lepší energetický standard než je tomu u domů jiné konstrukce?

Není to náhoda, vápenopískové cihly mají celou řadu parametrů, které těmto standardům napomáhají a postupně si je představíme.

Co je pasivní dům?

Hlavní myšlenkou pasivního domu nejsou nějaká čísla, parametry. Hlavní myšlenkou pasivního domu, definovaného PHI Darmstadt Prof. W. Faistem v roce 1991 je, že pasivní dům je takový, který nepotřebuje ke svému vytápění žádný aktivní otopný systém. K jeho vytápění postačí solární zisky, vnitřní zisky. Poslední složkou ohřívání vnitřního prostoru je dohřev vzduchu, který je potřeba dovnitř přivádět pro život obyvatel. Z této myšlenky vznikly všechny známé parametry pro pasivní dům.

Aby fungovala rekuperace a dohřev vnitřního vzduchu, je nezbytné, aby tepelná obálka pasivního domu byla prakticky vzduchotěsná. Není možné, abych vyměňoval vzduch mezi vnějším a vnitřním prostředím, skrz které si prakticky fouká jak chce. Proto je definována vzduchotěsnost pro pasivní dům n50=0,6 h-1. Což v praxi znamená, že dům má pouze takové netěsnosti, že při slušném tlaku větru venku se uvnitř budovy vymění max. 60% veškerého vzduchu za hodinu.

Pro klima střední Evropy, tj. pro teploty a sluneční svit v této oblasti již pak vyplynulo, jak musí vypadat vnější obálka domu, kterému můžeme říkat pasivní, aby byla naplněna původní myšlenka. Z toho se ukázalo, jak mají vypadat okna, s jakými parametry trojskel, aby bylo dosaženo solárních zisků, a jak má vypadat tepelný parametr obvodové stěny a celková tepelná ztráta pasivního domu pak vychází na 15 kWh/m2a.

Pro návrh a dimenzování pasivního domu vyvinul PHI Darmstadt velmi účinný softwarový nástroj PHPP. Pokud nejsou dodrženy tyto parametry, nejedná se pak o pasivní dům tak jak ho definoval jeho vynálezce.

Např. v ČR si ulevujeme tím, že definujeme jiné klimatické podmínky, nebo jinak definujeme podlahovou plochu ve vzorci pro potřebu energií a často pak takový dům sice vykazuje nějaká čísla a parametry, říká se tomu pasivní dům, ale s myšlenkou prof. Faista to nemá již nic společného. Je to pak znát i na spotřebě energií, která je pro takový „český pasivní dům“ úplně jinde.

Zděný nebo dřevěný pasivní dům?

Nejdůležitějším parametrem dimenzování v pasivním domě jsou a zůstanou vždy ty nejslabší konstrukce z hlediska tepelné techniky, což zatím stále jsou okna. Druhou nejdůležitější a nutnou podmínkou je tepelná a vzduchotěsná obálka domu.

Dřevěný pasivní dům

Pasivní domy jsou často spojovány s dřevostavbou. A skutečně dřevostavby tvoří ze skupiny pasivních domů ca 30%. Tradiční zemí, kde se staví dřevostavby v pasivním standardu je Rakousko. V ČR, ale i v Německu máme raději zděný pasivní dům.

Dřevostavba má výhodu, že na vnější obálce domu může používat celou tloušťku stěny jako tepelnou izolaci. Zde ale výhody nutné k dosažení pasivního domu prakticky končí.

Dosáhnout kvalitní vzduchotěsnosti u dřevostavby není legrace. Je nutná celá řada technických opatření (vzduchotěsné folie, desky, omítky), bez kterých lze dobré vzduchotěsnosti dosáhnout jen obtížně – jinými slovy skrz dům fouká tam a zpět. Tento efekt může být ještě násoben dotvarováním dřevěných konstrukcí vlivem stáří, změn vlhkosti apod. Samozřejmě kondenzace vlhkosti díky dosažení rosného bodu v konstrukci je pro dřevostavbu smrtelné, takže dřevostavba obsahuje obrovskou řadu komplikovaných detailů, které nejsou pro každého a pro stavbu svépomocí už vůbec ne.

Nízká akumulace dřevostavby navyšuje potřebu energie na energie a to až o 4% oproti masivnímu zděnému vápenopískovému domu. 4% peněz za energie doživotně? To není málo…Nehledě na to, že nízká akumulace zhoršuje komfort užívání stavby nejen v zimě, ale i v létě. Přehřívání v době, kdy i v ČR máme extrémně vysoké teploty není to, co bychom od moderního bydlení chtěli a klimatizace akumulaci opravdu nenahradí.

Dřevostavba je s ohledem na plánovanou životnost dražší než zděný pasivní dům.

Zděný pasivní dům

Abychom dosáhli zděného pasivního domu, potřebujeme obvodový plášť, které bude mít pokud možno co nejlepší tepelně-technické parametry. To samo ale o sobě nestačí. Potřebuji také mít co nejlepší poměr A/V, což je ochlazovaná vnější obálka v poměru k vnitřnímu objemu budovy. Pokud mám špatný tvar budovy – např. bungalov, pasivního domu dosáhnout nelze i kdyby byl na zdi 1 m izolačního materiálu!

Proto mimo kvalitního tvaru, orientace budovy a oken potřebuji pro obvodovou stěnu materiál, který mi toto splňuje. A to je důvod, proč právě ten, kdo se pasivními domy profesionálně zabývá dospěje k závěru, že zděný pasivní dům je nejlepší postavit z vápenopískových cihel.

Vápenopískové cihly nejsou tepelným izolantem, řeknete si.

Správně. Ve vápenopískovém průmyslu se již před 60 lety rozhodli, že nepůjdou proti přírodním fyzikálním zákonům a jednotlivé funkce obvodového pláště rozdělí. Základní funkce zdiva jako je statika, akustika, akumulace, požární odolnost plní vápenopísková cihla a to skvěle.

Ve všech těchto parametrech – statika, akustika, akumulace, požární odolnost je mezi zdícími materiály vápenopísek naprosto nejlepší. Z hlediska statiky, akustiky a akumulace je srovnatelný pouze beton. Z hlediska akumulace máme vápenopískové zdivo lepší oproti červené cihle zhruba na čtyřnásobných hodnotách, porobeton či dřevostavby nelze prakticky srovnávat.

Tepelnou funkci zdiva vápenopískového domu plní pak tepelná izolace. Vždyť jaký jiný materiál má lépe tepelně izolovat, než tepelná izolace k tomu určená?

Důvodem rozdělení těchto jednotlivých funkcí obvodové stěny jsou fyzikální zákony. Nelze totiž mít extrémně pevný materiál na statiku, který zároveň dobře tepelně izoluje. Výrobci, kteří jdou tímto směrem (porobeton, dutinové cihly všeho druhu) vždy musí volit mezi statikou, akumulací, akustikou a tepelnou izolací. Buď máte jedno nebo druhé, obojí zároveň příroda nedovoluje.

Výsledkem obvodové konstrukce vápenopískového zděného pasivního domu je velmi štíhlá, pevná nosná akumulující zeď z vápenopísku, obalená masivní tepelnou izolací. Celková tl. této konstrukce je velmi nízká, podstatně nižší než u porobetonu, nebo dutinových cihel. A to je velmi důležité, pokud chci dosáhnout parametrů pasivního domu 15 kWh/m2 rok a také pokud chci dosáhnout velmi dobrého poměru A/V. U skutečného pasivního domu dle PHPP prostě není jedno, jak jsou jednotlivé konstrukce vlastně tlusté a kolik zabírají obestavěného prostoru!

Snížení obestavěného prostoru není dobré jen pro potřebu tepla na vytápění, ale hlavně pro snížení nákladů na výstavbu! Takže efekt je tam jak při výstavbě, tak doživotní při spotřebě energií! Tomuto tématu se blíže věnujeme v článku: Od prvního záměru ke konstrukčnímu systému Zapf Daifuss Kalksandstein

Výhody vápenopískového zdiva pro pasivní dům

Vápenopískové zdivo má další výhody pro pasivní dům. Mimo již zmiňované akumulace, která pomáhá snížit spotřebu energie v zimním období je to také naprostá rovinnost, nasákavost povrchu zdiva, které pak umožňuje celoplošné lepení tepelné izolace, která je tak kompaktní bez tepelných mostů.

Absence tepelných mostů je jedním z dalších důležitých parametrů pro dosažení pasivního standardu. Pokud se podíváme např. na dutinovou cihlu, tak tam dosažení kvalitních parametrů ve svislém směru díky dutinám je prakticky vyloučené (brutální tepelné mosty v hlavě a patě zdi, parapetech, ostěních….) Zároveň u jednovrstvého zdiva typu porobetonu či dutinové cihly, nebo dutinové cihly vyplněné izolantem dochází v zimním období vždy k tomu, že rosný bod je uvnitř konstrukce, tj. konstrukce je uvnitř vlhká a vlhká konstrukce jaksi tepelně neizoluje – to stejné se může dít i u dřevostavby.  Tento efekt je tím větší, čím je větší zima venku, jinými slovy – všechny jednovrstvé konstrukce izolují tím méně, čím je větší zima venku. S touto realitou reklamní letáky, či tepelně-technické výpočty nepočítají…

Toto se u sendvičové konstrukce dít nemůže, pokud není prodyšná masivní tepelná izolace, je rosný bod až na vnějším povrchu tepelné izolace, tj. úplně mimo budovu! Tj. rosný bod se nedostává do konstrukce a zároveň je vápenopískové zdivo chráněno proti tepelným výkyvům, protože nosná konstrukce je naprosto vždy v teplotě nad +18 °C. To vše znamená úplně jinou životnost stavby než obvodová nosná konstrukce, která je každým rokem v zimě vystavována rozdílu teplot ca 30°C. Zato vápenopísková konstrukce zděného pasivního domu je vystavována rozdílu teplot v zimě pouze 2°C.

Vzduchotěsnost zděného pasivního vápenopískového domu se díky výše uvedeným vlastnostem dosahuje velmi lehko bez dalších vícenákladů a je také dosahováno vždy lepší vzduchotěsnosti než u dutinových cihel, dřevostaveb nebo porobetonů.

Tématem vzduchotěsnosti se zabýváme také v článku: Co lze vyčíst ze statistik, aneb jaké se staví v ČR pasivní domy?

Průměrné hodnoty vzduchotěsnosti n50 jsou pod 0,3 h-1, tj. dvojnásobně překračují požadavky pasivního domu. S nevyhovujícím domem na vzduchotěsnost jsme se u pasivního zděného domu ještě nikdy v ČR nesetkali, oproti tomu u dřevostavby, nebo dutinových cihel je to běžné, že se hodnoty n50=0,6 h-1 dosahuje velmi těžce. Naopak u vápenopískového pasivního zděného domu je pravidelně dosahováno různých rekordních hodnot, jako např. zde n50=0,05 h-1: Rekordní Blower-door.

Takovéto vynikající parametry při provádění pasivního domu srazí potřebu energie na vytápění dle PHPP o dalších 10-15%, takže již tak vynikající pasivní dům ještě vylepšíme.

Stavíte pasivní dům?…. a jak to víte?

http://diagnostika-palecek.cz/cz/

Z jakého materiálu se staví pasivní domy ve světě?

O tom, z čeho se staví pasivní domy se můžeme koneckonců přesvědčit z nezávislého zdroje, databáze pasivních domů:

Celý svět: www.passivhausprojekte.de ČR ( i když zde nelze vše považovat za pasivní domy): https://www.pasivnidomy.cz/katalog-pasivnich-domu/

Např. Německo. Budeme brát konzervativně nové RD, kde je podíl dřevostaveb nejvyšší. Pokud bychom brali průřez celým trhem, pak je staveb z VPC více než ze dřeva.

• Masivní zděné stavby: 51%
• Dřevostavba: 34%
• Smíšené stavby: 13% (např. 1. NP masivní zděná stavba, podkroví dřevostavba, nebo různé přístavby, nástavby, kde jsou různé kombinace materiálů, z velké části KS a dřevo)
• Schalungssteine: 2% (okrajová záležitost)

Z masivních staveb je: 

• 56% vápenopísek se zateplením
• 22% betonové tvárnice zateplené
• 6% pálené cihly zateplené
• 3% porobeton se zateplením
• 3% pálené cihly jednovrstvé
• 10% ostatní systémy

Závěr

Jak je vidět, vápenopískové cihly jsou nejen z našeho pohledu nejlepším možným materiálem pro zděné pasivní domy. Je to dáno poměrně specifickou sadou vlastností, které jsme v článku zmínili a tyto vlastnosti se jinými materiály velmi obtížně nahrazují.

V galerii na našem webu si můžete prohlédnout celou řadu realizací zděných pasivních domů v ČR. https://www.kalksandstein.cz/galerie/foto-ceska-republika/foto-cr-pasivni-domy-15-kwh-m

Není to však jen o materiálu. Z našeho pohledu je důležité v oblasti pasivních domů i další vzdělání a poradenství. Pokud si to investor přeje, součástí cenové nabídky je i diskuse nad konkrétním projektem.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
www.kalksandstein.de

8.6.2023
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Další obrázky:

Článek Zděný pasivní dům z vápenopískových cihel Zapf Daigfuss se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Že se provazují rohy při zdění u zdiva je přeci jasné každému zedníkovi. Když to tak není, tak někteří říkají, že to je „proti přírodě“. V tomto článku se podíváme na to, jak to vlastně je.

Umístění většího kamene – vazáku se dělalo odjakživa, protože zajišťovalo zpevnění rohu a přenesení sil „za roh“. Takový obvykle opracovaný větší kámen zajistil, že nevypadne ze zdi, protože zdi samotné se konstruovaly obvykle z malých zdících prvků, ať již to byl malý lomový kámen, či běžné maloformátové cihly. Nejslabším článkem konstrukce zdiva nebyly zdící prvky, ale vždy spojovací materiál – malta. Ještě ve druhé polovině 20. století absentovala kvalitní stavební chemie, takže zdicí malta byla vždy tím, co limitovalo únosnost a pevnost celé konstrukce zdiva. Stejně tak se až od konce 20. století začínají používat větší a větší zdící prvky, kde najednou zdící malta se mění v tenkovrstvou, jsou stále menší spáry a větší zdící bloky.

Že se zdící prvky musí převazovat je vcelku jasné kvůli přenášení tlakových a smykových sil.

Jak je tomu ale v rohu? Je i u moderních materiálů s minimální spárou a velkými zdicími prvky žádoucí, aby se síly přenášely „za roh“?

Možná už tušíte odpověď. Záleží na konstrukci stropů, zatížení a rozložení vnitřních sil. Každá stěna musí být staticky bezpečná a samostatně ustát zatížení, které na ní působí, ne se spoléhat na tu stěnu „za rohem“ že pomůže.

Stejně jako u každého jiného materiálu, tak také u každého druhu zdiva je potřeba v projekční fázi se podívat na dotvarování. Je naprosto běžné, že se počítá s dotvarováním ocelových, dřevěných konstrukcí. Běžně se počítají průhyby ŽB stropních konstrukcí, běžně u každého mostu vidíme uložení např. na ložisko kvůli délkovému dotvarování celého mostu. U zdiva je toto nutné posoudit také.

Aby bylo zdivo bezpečné z hlediska tvorby trhlin, nesmí docházet k délkovému dotvarování většímu než 0,2 mm/m délky zdiva. Pokud je tato hodnota mezi 0,2-0,4 mm/m zdiva, pak je vznik trhlin sporný, pokud je tato hodnota nad 0,4 mm/m zdiva, pak velmi pravděpodobně dojde ke vzniku trhlin. Nutné je početní posouzení.

Typy dotvarování

U materiálů, které mají jako své dotvarování roztažnost zabraňuje provázání rohu „vyjetí“ toho rohu ven. Jinými slovy, pokud zdivo, které se v principu snaží roztáhnout v rozích neprovážeme, pak ty rohy opravdu ven „vyjedou“.

Typickým příkladem je zdivo z pálených cihel, to je to, na co jsme všichni zvyklí a historicky je to ještě podpořené zkušeností z kamenného zdiva, u kterého „rozjíždění“ je způsobeno jak jsme již psali výše měkkou zdící maltou, která je v celé konstrukci ve velkém množství.

Co když ale máme zdivo, které se smršťuje? To je opačný příklad. Pokud takové zdivo v rozích převážeme, pak se smrštění projeví nejen na dané zdi, ale také na té „za rohem“ a to tak, že popraská.  Mezi materiály, které se smršťují patří například VPC, ale také betony – železobeton, nebo lehké betony..

Z následující tabulky vidíme hodnoty smrštění jednotlivých materiálů vidíme, že největším problémem jsou potenciálně zdící prvky z lehčených betonů, kde hrozí smrštění větší, než je bezpečné pro to, aby nevznikaly ve zdivu trhliny:

Proto například výrobci pórobetonu doporučují do parapetů pod okno vkládat výztuž, aby takové smrštění bylo eliminováno. Výrobci pálených cihel doporučují zdivo provazovat v rozích, aby bylo eliminováno roztahování zdiva. No a zároveň výrobci vápenopískových cihel doporučují tzv. „Stumpfstosstechnik“ tj. techniku tupých spojů.

To totiž pomáhá eliminovat dotvarování zdiva, které je opačné než většina běžných zedníků, ale i stavebních inženýrů v České republice zná.

Vápenopískové zdivo je velmi pevné, jedná se o křehký materiál. Zároveň je to materiál velmi přesný, který se zdí výhradně na tenkovrstvou maltu cca 3 mm. Pokud takovéto zdivo spojujeme s dalšími materiály, např. s betonem, ŽB v základech, stropních konstrukcích apod. Pak spojujeme pevné tvrdé, křehké s pružným a tam mohou vznikat další problémy. Takové zdivo nemá moc míst, kde by mohlo dotvarovat, a protože konstrukce je vždy chytřejší než je statik nebo projektant, tak si praskne tam kde je potřeba, a obvykle to bude ve spárách mezi bloky buď ve vodorovných nebo svislých.

Technika svislých spar pomáhá eliminovat toto dotvarování tím, že mimo ložnou vodorovnou zakládací maltu vytváří na konci každé stěny měkký tupý spoj, který se může v rámci celé stavby smršťovat a zdivo za „rohem“ tak nepopraská. A to je účelem.

U VPC nikdy nehrozí „vyvalení“ zdiva ven, protože se neroztahuje, na rozdíl od zdiva cihelného.

Závěr

U VPC se rohy neprovazují. Důvodem jsou fyzikální vlastnosti zdiva, které má dotvarování smrštění, což je přesný opak než většinově známe zdivo z cihel pálených. Jinými slovy, když zdivo z pálených cihel neprovážu, tak může popraskat. Naopak, pokud zdivo z VPC provážu, tak může popraskat.

Samozřejmě je nutné vzít v potaz o jakou se jedná stavbu, za návrh zdiva je kompletně zodpovědný projektant, autorizovaná osoba, který určuje jak to na stavbě má být. Může provést analýzu, výpočty a stanovit jiný způsob zdění.

Abychom byli fér, VPC lze v některých případech provazovat, ale v takovém případě je dobré mít tento postup podložený výpočtem a je nutné „vědět co dělám“. Neprovazování VPC je z pohledu možného vzniku trhlin na straně bezpečnosti.

Zodpovědnost za špatné provedení těžko nese pouhý zedník, pokud si není vědom materiálových charakteristik jednotlivého druhu zdiva. Naopak zodpovědnost nese za případné poruchy ten, kdo si je materiálových vlastností vědom a buď je ignoruje („zdivo se vždycky provazovalo, tak tady to budete provazovat taky!“, což často slýcháme i od autorizovaných inženýrů na stavbě – stavbyvedoucích, nebo stavebních dozorů), nebo materiálové vlastnosti ani nezná.  Poměrně často se samozřejmě stává, že tohle nikdo neřeší, v takovém případě je možné, že se poruchy objeví.

Obrázkové přílohy:

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
www.kalksandstein.de

8.6.2023
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Vápenopískové zdivo, tupý spoj – převazovat či nepřevazovat? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Jedno z prvních rozhodnutí na které investor při plánování svého domu narazí je, z čeho vlastně stavět. Pokud se budeme bavit o použitém materiálu, pak na trhu existují výrobci, kteří v rámci zděné technologie umí dodat svislé i vodorovné konstrukce. Tedy mimo cihel i stropy ze stejného materiálu. Velmi častou otázkou je, zda umíme k cihlám dodat i kompatibilní vápenopískové skládané stropy.

My odpovídáme, že nikoliv a že je nikdy prodávat nebudeme. Není to v našem zájmu a není to ani v zájmu investora. V tomto článku vysvětlíme proč.

Skládaný strop, kde jsou benefity?

Než se dostaneme k jádru věci, zastavím se u skládaných stropů. Je celkem lhostejno o jakém materiálu se bavíme, technologie je podobná. Máme tu betonové filigránové nosníky, do kterých se osadí jednotlivé komponenty – stropní vložky. Následně se skládaný strop podepře, udělá se výztuž a výsledek se zalije betonem v místě žeber a nadbetonávky. Lze narazit i na hotové panely, ty mají jistou komplikaci v tom že na stavbu budou umístěny těžkou mechanizací. Dochází však ke snížení pracnosti a k odstranění řady mezikroků.

Strop nesou 2 materiály – beton a ocelová výztuž. Bez těchto materiálů se prakticky žádný strop (vyjma dřevěného) neobejde. Beton zajišťuje přenos tlakových sil při horním povrchu a ocelová výztuž v betonových žebrech přenáší tah.

Zásadní problém se skládanými stropy je ten, že keramika či plynosilikát nijak zásadně nepřispívají k efektivnímu přenosu zatížení, nejsou smykově tuhé. Naopak, samotné vložky jsou poměrně objemné a něco váží. Pořizuji si tedy strop? S trochou nadsázky lze vložky označit za trochu dražší bednění, které redukuje podíl betonu a dělá z monolitického stropu strop žebrový.

Benefity oproti železobetonovému stropu jsou navíc poměrně nejasné a vágní.

• V obou případech čekáme na vyzrání desky.
• Skládané stropy jsou pracnější, závislejší na více krocích.
• Monolitický strop umožňuje snadné vedení instalací, husích krků – elektro rozvodů apod. U skládaných stropů řešíme průřezy vložkou nebo děláme další opatření.
• Monolitický strop má lepší prostorovou tuhost a nižší vibrace.
• Monolitický strop lze pnout ve dvou směrech, má nižší průhyb.
• Monolitický strop nepotřebuje věnec.
• Z hlediska akustiky opět lépe vychází monolitický strop. 
• Monolitický strop je kompaktnější, subtilnější.
• Otázkou je i provedení stropní omítky a zda jej lze řešit svépomocí.

Podobně jako skládané stropy, tak i monolitické mají svoje prefabrikované varianty. Osobně za nejzajímavější pokládáme filigránové stropy. To jsou panely z výroby s dokonale rovným podhledem a přiznanými filigránovými žebry a hrubším povrchem na horním líci. Mají celou řadu dalších výhod jako je rychlá montáž bez bednění, úspora na omítkách či snadné vedení instalací husími krky ve stropu.

Filigránové stropy znamenají snížení pracnosti, nicméně jejich cena je vyšší zejména kvůli přepravě, těžké mechanizaci a rovněž vyššímu stupni vyztužení (kvůli přepravě).

Cena, cena, cena…

Skládané stropy jsou oblíbené zejména u stavby svépomocí, protože není nutná těžká mechanizace. To z nich dělá na konečné cenovce formálně levnější variantu, než je monolit. O kolik přesně je těžké určit, závisí to na rozponu a dalších faktorech. Pokud monolitický strop bude stát 200 tisíc korun, pak skládaný strop znamená úsporu v řádech jednotek desetitisíců korun.

Zde si dovolím několik málo postřehů:

• Máme modelový dům 10x10m o dvou patrech a stropech, ve střední části domu je nosná zeď.
• Pokud bude monolitická varianta na 100 m2 o 8-10 cm užší, znamená to ve skutečnosti zisk 8-10 m3 na jednom patře. Pokud si dopočteme jakou platíme cenu za metr krychlový prostoru v novostavbě, nejedná se o nijak zásadně banální úsporu.
• Plocha obálky domu je vyšší a dochází k navýšení tepelných ztrát. Rozdíl oproti monolitické variantě je 6,4 – 8m2 plochy fasády a izolantu navíc. Pokud je plocha fasády 260 m2, jedná se o rozdíl cca 3% jen vlivem volby stropní konstrukce. Zde je nutné v nákladech uvažovat s vyšším výměrem použitých materiálů, ale jsou tu i doživotní náklady vlivem vytápění. Dnes malé, ale ceny energií rostou.

Pokud bych chtěl v tomto článku vyzdvihnout jedinou myšlenku, byla by tato:

„Kompaktní řešení má svou hodnotu. Řada investorů platí za svůj dům kromě peněz i užitným prostorem, kvůli kterému si ho staví.“

Filozofie vápenopísku

Výrobci komplexních systémů dodávají produkty, které jsou objemné. Od cihel pro jednovrstvé zdivo, které mají tloušťku půl metru po stropy s podlahovým souvrstvím, které mají tloušťku v zásadě podobnou. Výrobky jsou vylehčené a mají velké množství dutin a vzduchu.

Vápenopískové cihly mají jinou filozofii. 

Maximálně využít obestavěný prostor a stlačit tloušťku samotných kontrukcí na minimum. Aby toto mohlo nastat, jsou na tom vápenopískové cihly podobně jako beton – je to masivní a těžký materiál s vysokou únosností a akumulací.

Chytrý investor by měl vždy zvažovat zisky a ztráty. A zisky čisté podlahové plochy či vnitřního prostoru bohužel nejsou součástí kalkulace tak často, jak bychom si přáli.

Závěr: Proč se nedělají skládané vápenopískové stropy?

Protože nechceme investorům prodávat drahé bednění.

V případě vápenopísku se navíc jedná o bednění, které má srovnatelnou objemovou hmotnost s nosným železobetonem. Takové počínání nedává smysl a rádi doporučíme smysluplnější varianty. Dutiny nic neřeší protože jsou v přímém rozporu s kompaktností konstrukce a prostorovými nároky.

Zkrátka a dobře, jsme ochotni přiznat, že vápenopískový skládaný strop lze postavit jen s velkou ekonomickou ztrátou. A my nechceme doporučovat produkty na kterých je investor ztrátový.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

15.5.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Proč neexistují vápenopískové skládané stropy? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Problémy je třeba řešit před tím, než vzniknou. Říká se tomu prevence. Jak může fungovat prevence v rámci výstavby rodinného domu? Jednoduše. Postavíte si takový dům, který vám v budoucnu bude šetřit náklady na život. V dnešní době se to ukazuje jako něco, co může mnoha rodinám v následujících letech uspořit nemalé prostředky a významně zjednodušit život. Možná, situace za 5 let pomine, ale nikdy nevíte, zda se za dalších 10 let neobjeví něco ještě horšího.

V roce 2008 jsme zakoupili pozemek poblíž Plzně. V té době už jsme věděli přesně co chceme. Pasivní dům z vápenopískových cihel. Ale proč?

Fáze studia a výstavby

Předcházel tomu asi jeden rok studia, co vše existuje, jak to vypadá, jak je to drahé atd. Měli jsme už nějaké zkušenosti s bydlením v bytech a rodinných domech, věděli jsme co nám vadí, co nám chybí, co určitě nechceme a co nutně potřebujeme. Každý má nějaké svoje zkušenosti a preference, neexistuje nic jako “jedině  takhle to je správně”. Co je ale úplně zásadní, je tým. Tým lidí, kteří svojí práci rozumí, snaží se vám pomoci, vyhovět a ideálně za optimální odměnu. Tohle se nám povedlo na 200%.

V okamžiku, kdy jsem byl pevně rozhodnut, že chci zděnou konstrukci, dostal jsem se k vápenopískovým cihlám. Dostali jsme možnost se jet podívat do Německa. Jednak do továrny na cihly a jednak na již hotové pasivní domy a domy ve výstavbě. Ta technologie  nás oslovila na první dobrou. Přírodní materiál, tepelná akumulace, zvukotěsnost a skvělá cena. Bylo velké štěstí a obrovská shoda okolností, že všichni, kteří se našeho projektu zúčastnili, měli zkušenosti s tímto zdivem. Od lidí, kteří nás k tomu přivedli, přes architektu až po zedníky, kteří stavěli již z těchto cihel domy v Německu

Akce se rozjela. Projekt, který nás okamžitě zaujal, začlenění stavby do svažitého terénu, dispozice, prostě všechno. Prakticky nic jsme neměnili. Bylo to, jako bychom si to nakreslili podle svých představ. Jen ten rozpočet byl tenkrát výrazně nad náš limit, ale byli jsme tak nadšeni, že jsme to nakonec nějak dokázali ufinancovat (nebyla jiná možnost než hypotéka na 30 let). Když to vidím zpětně, začali jsme stavět zrovna v době jedné z největších světových krizí a zvládli jsme to. A neměli jsme žádnou předchozí nemovitost k prodeji a prakticky jen pár set tisíc naspořeno. To jen na okraj, kdyby měl někdo námitky, kde vzít peníze nebo to se to staví, když je všechno levné a podobně. Hypotéka tenkrát byla 5,09% p.a..

Neměli jsme žádné byrokratické potíže, stavební řízení probíhalo rychle. Mezitím jsme v návaznosti na dodavatele vápenopískových cihel firmy Kalksandstein, získali tipy na další dodavatelské firmy a vždy to byli skvělí lidé, se kterými byla úžasná domluva. S některými z nich se dokonce dodnes setkáváme jako přátelé. A pokud i po letech potřebujeme něco dodělat, rozšířit, poradit, není problém.

Stavba začala. Stavitel a já jsme se několikrát týdně sešli ráno na stavbě, řekli si co bude probíhat a večer zhodnotili. Dělal jsem si takový “stavební dozor” sám, byť se živím oborem na hony vzdáleným stavařině. Ale protože musím mít všechno pod kontrolou a musím všechno pochopit, tak mi stejně nic jiného nezbývalo, než si nastudovat zásadní detaily stavby pasivního domu a následně si jejich průběh kontrolovat. Každý úsek jsme si zhodnotili i finančně a upravili reálné náklady dle skutečnosti. Výsledná cena domu pak byla ve finále o 10% nižší (ano opravdu nižší) než byl rozpočet. Což bylo dost unikátní, ale mělo by to tak být normálně, že?! Vše proběhlo hladce a za 12 měsíců byl dům k nastěhování. Prakticky hotovo včetně úpravy pozemku a jeho okolí.

Bydlení v pasivním domě

Pro další pochopení života v pasivním domě je důležité znát technické vybavení domu. Celková plocha pasivní části domu  je cca 160m2. S verandou, garáží a sklepem se spíží je celková plocha cca 250m2. Přivedena do domu byla jen elektřina. Plyn neměl žádný význam. Rekuperační jednotka s ohřevem i chlazením vzduchu s max. příkonem 2,2kW. Infrapanely, které se spínají zcela vyjímečně v době, kdy teplota je dlouhodobě okolo pod 5st. a nesvítí delší dobu slunce. Jejich celkový výkon je 1,5 kW. Jiné vytápění v domě není. Přibližně 2 sezony nám trvalo vyladit život v domě. Ve smyslu nastavení optimální teploty a rekuperace hlavně v létě a v zimě.

Dle výpočtů byla spotřeba elektřiny spočtena na cca 8MWh/rok při teplotě 20 st. Máme nastavenou teplotu na 23 st a spotřeba ve 4 (dnes už prakticky dospělých lidech) je mírně nad 8MWh/rok, v době distanční výuky vystoupala k 10 MWh/rok. Je třeba upozornit na to, že stále dokola jede pračka a sušička, že máme 2 myčky nádobí, protože si připravujeme jídla ze základních surovin, nekupujeme polotovary. Trouba a indukční deska významně zvyšují spotřebu elektrické energie. Pokud bychom snídali chleba s medem, naobědvali se ve škole a zaměstnání a večer si dali rohlík se salámem, spotřeba by byla odhadem asi o 1,5 MWh nižší.

Spotřeba na teplo a ohřev vody mi vychází asi na 25% spotřeby elektrické energie.

Pasivní dům není jen o úspoře energie, ale hlavně o životě v něm. 24/7 máte čerstvý vzduch. Tohle si uvědomíte až ve chvíli, kdy jdete k sousedovi na návštěvu, sedíte u něho v obýváku, kde hoří krb, je tam přehřáto a za půl hodiny nedýchatelný vzduch a musí se vyvětrat. Když odjedete v létě nebo v zimě na dovolenou a vrátíte se za týden, dva, máte v domě pořád stejně. Čerstvý vzduch a stejná teplota. Když se vrátím ke zděné konstrukci z vápenopískových cihel, tak ta akumulace tepla je tak úchvatná, že i když v zimě otevřete okna na noc a ráno je zavřete, za chvíli je teplota zase téměř zpátky. O tomhle si např. u dřevostavby můžete nechat jenom zdát. A ano máme v každé místnosti okna, která lze otevřít. Je to často i dnes takové divné dogma, se kterým se setkávám, že nemůžete v PD otvírat okna.

Pasivní dům jako investice do soběstačnosti

V letošním roce jsem náš dům ještě doladil pomocí FVE.  Fotovoltaika je téma dne, měsíce i roku. Každý má svoje výpočty, které jsou ty správné. Já mám problém s tím, že s FVE netopím ani neohřívám vodu. Nepořídil jsem si ani baterie. Počítám s tím, že za 5 let bude technologie baterií o 100% vepředu, pak o nich začnu uvažovat. Při současném tarifu je návratnost FVE cca 3 roky s virtuální baterií. Je to můj výpočet, moje teorie, Jak to bude v reálu ukáže čas, politici a jejich hrátky s ČEZem. Každopádně při dotaci cca 45% mi FVE smysl do budoucna dává v každém případě.

V současné chvíli jsem připraven a jsem poměrně rezistentní ke zvyšování cen elektřiny a plynu v rámci našeho rodinného domu (nepočítám samozřejmě promítnutí zvýšených cen fosilních paliv do cen výrobků a služeb). Postupně se snažím stát méně a méně závislým na globálních změnách. Totéž jsem začal dělat před 8 lety s potravinami. Dnes se mi to opět vyplácí. Byť nákup potravin byl o něco dražší, dnešní inflace se těchto potravin dotýká zcela minimálně (není po nich taková poptávka), čili cenově se to časem úplně srovná. Ale to by bylo na další článek.

Pokud přemýšlíte o stavbě pasivního domu, nepřemýšlejte, stavte. Je to jedna z nejlepších investic, které můžete udělat. Do budoucna i do zdraví.

Marcel Hasch

Článek Pasivní dům – příprava na horší časy se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

V dnešním krátkém článku se podíváme na jedno z optimalizačních pravidel, které se snažíme radit našim zákazníkům: „Počet různých tlouštěk stěn v domě by měl být co nejnižší – ideálně dvě (nosné zdi a příčky), maximálně tři.“

Zákazníci ani projektanti tomuto pravidlu nepřikládají moc velkou váhu. Nemáme jim to až tak moc za zlé. Koneckonců dovedeme si představit, že pokud někdo staví jednou za život dům svých snů, tak se nebude řídit doporučením dodavatele cihel.

Toto pravidlo však až tak moc nesouvisí s tím, co bychom si přáli jako dodavatelé materiálu vidět. Souvisí s materiálovou střídmostí.

Proč tedy mít maximálně 3 tloušťky stěn?

Důvodem je, že pro každou tloušťku zdi jsou zapotřebí překlady ve správném rozměru. Nad překlady patří vyrovnávací bloky. Stěna může být založena na ISO-Kimmstein, případně může mít věncovky. Dále jsou tu poloviční formáty pro eliminaci řezání a k převázání jednotlivých řad po výšce.

Představme si, že ke každé tloušťce zdi potřebujeme 4 další prvky. Tři tloušťky tak mohou znamenat seznam 15 různých druhů sortimentu pro rodinný dům. Pokud do toho statik stanoví, že je zapotřebí mít některé pilíře ve vysoké pevnosti, investor se dostává do velmi obtížné situace.

• Zákazník materiál nakupuje většinou zaokrouhlený na celé palety. Množství stavebního odpadu tím pádem roste exponenciálně.
• Roste riziko lidského faktoru na stavbě – někdo použije některý prvek tam, kam nepatří.
• Obtížněji se nastavuje materiálová rezerva.
• Obtížnější organizace staveniště.
• Investor je citlivý na to v jakém pořadí kamiony jezdí a na správný sortiment může čekat.
• Na komplexním seznamu materiálu se obtížně napravují případné chyby v dopravě. Dvě palety na samostatném kamionu zkrátka na stavbu nikdo nepřiveze. Je to nerentabilní pro všechny zúčastněné, včetně té nejdůležitější strany – investora.

Samotné cihly jsou jen špičkou celého ledovce.

Počet tlouštěk stěn (a mnohdy i jejich výrobců) je takovým lakmusovým papírkem na kterém jde v mnoha případech změřit komplexnost projektu.

Materiálově střídmý projekt je vždy levnější, rychlejší a logisticky méně náročný

Materiálově střídmý projekt zákonitě nabízí k řešení méně problémů, návazností i prostojů. Čas jsou peníze. Na příkladu vápenopísku to může vypadat tak, že investor zvolí nosné stěny (tl.175 mm), dále příčky (115 mm). Zakládací izolační bloky nepotřebuje, protože tepelný most v patě stěny zcela eliminoval zateplením pod deskou. Překlady z velké části vyřešil monolitickým věncem, případně deskou. Zbývá dejme tomu 4-6 druhů sortimentu.

• Je tu snadno nastavitelná materiálová rezerva.
• Potenciálně méně chyb při nakládce a výstavbě.
• Malá závislost na návozech, odpadá čekání v řádu dní na správný kamion.
• Méně odpadu, lepší organizace staveniště, vyšší rychlost výstavby.

Závěr: Keep it simple

Než článek dále natahovat, rozhodl jsem se pro představu uveřejnit seznam dvou různých zakázek. Není to něco, co bych si vymyslel, jsou to reálné poptávky domů, které mají srovnatelný rozsah. Dům výše se zdí strojně, má vytvořené kladečské plány a jsou tu náklady na jeřáb (který znamená 4x rychlejší zdění). Rychlost strojního zdění je však závislá na toku materiálu směrem k jeřábu (kamion – vyložení – organizace a rozmístění materiálu na základové desce – pohyb jeřábu). Dům níže je zděný ručně, bez investic do kladečských výkresů a PD.

Závěry ponechám na představivosti každého čtenáře.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

15.5.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Materiálová střídmost: Proč volit maximálně 3 tloušťky stěn? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Každý materiál má svou škálu vlastností – výhod a nevýhod. Výhody VPC a vlastnosti jsme již mnohokrát popsali. V tomto článku bychom chtěli probrat i nevýhody vápenopískových cihel, tak, jak je slyšíme od našich potenciálních zákazníků a tak jak je vnímáme my. Nevýhody VPC z našeho pohledu často bohužel vyplývají z improvizace na stavbě a nedostatečnosti plánování.

Jednotlivé body bychom tedy chtěli usadit do správného rámce a perspektivy, ale ponecháváme i znění otázky tak jak ji často slyšíme.

Tento článek navazuje na předchozí díl a jejich seznam uvádíme níže:

• Vápenopískové tvárnice – výhody a další vlastnosti
• Nevýhody vápenopískových cihel očima zákazníků (aktuální díl)

Pojďme na to

Hmotnost vápenopískových cihel

„Vápenopískové cihly jsou těžké. To má vliv na náklady za dopravu a ztíženou realizaci (je-li prováděna ručně). Rovněž mohou vzniknout další náklady na dimenzi založení stavby.“

Pro ilustraci:

• Blok s tloušťkou 240 mm pro ruční zdění (248 x 248 mm) váží v objemové hmotnosti 2,0 téměř 30 kg. Při 16 blocích ve vysoké objemové hmotnosti váží čtvereční metr zdiva 456 kg.
• Blok s tloušťkou 175 mm pro ruční zdění (248 x 248 mm) váží v objemové hmotnosti 1,4 okolo 14 kg. Při 16 blocích v nízké objemové hmotnosti váží 227 kg.

Vliv realizace je z drtivé většiny dočasný. Po ukončení výstavby jsou tu benefity, které vysoká hmotnost přináší.

• Akumulace materiálu – Při kvalitní tepelné obálce vápenopískový materiál udržuje vnitřní teplotu na stabilní úrovni. V létě chlad a v zimě teplo.
• Akustika – Hmotnost materiálu je určující pro kvalitní akustiku. Výrobci dutinových cihel většinou uvádí laboratorní hodnoty, které jsou oproti stavebním hodnotám nadhodnocené o korekci 2-3 dB. Nejsem si jistý, zda každý investor umí posoudit, že to v praxi znamená 50% akustické hodnoty. Váha je z hlediska akustiky zděné stěny důležitá a různé metriky na tom nic nemění.
• Užší zdivo – vyšší hustota materiálu, více prostoru uvnitř domu, úspora podlahové plochy. Užší zdivo znamená reálnou úsporu při výstavbě – můžeme stavět větší dům (více vnitřní plochy a prostoru) při stejné stejném obestavěném prostoru v porovnání s keramickou cihlou.

Hmotnost je bezesporu faktická nevýhoda. Nicméně je třeba ji srovnat s benefity které materiál dlouhodobě přináší a tato rovnice vychází ve výsledku příznivě.

Nemožnost zasekávat instalace

“Do vápenopískových zdí není možné zasekávat instalace, je nutné dělat předstěny které neznamenají žádnou faktickou úsporu půdorysné plochy.”

V dobře zpracovaném projektu tvoří předstěny maximálně nižší jednotky procent z celkové délky zdiva. Jejich vliv na zábor místa je tedy marginální. Pokud mluvíme o zasekávání instalací, máme na mysli především vodorovné drážky. Vápenopískové zdivo umožňuje svislé vedení elektroinstalací pomocí vnitřních kanálů, což je faktická výhoda, která šetří čas a náklady spojené s ničením nového materiálu, který si investor draze zakoupí.

Druhá věc je, že pokud nějaký materiál umožňuje zasekávat instalace, tak to ještě neznamená, že je to dobrý nápad. V praxi jsou lidé schopni zasekat vodorovný rozvod po celé délce zdi z dutinových cihel o tl. 150 mm. Eurokód 6 však uvádí, že každá drážka s hloubkou větší než 30 mm by měla být posouzena statikem. Jsou tu omezení na maximální délku vodorovné drážky a jsou tu předpisy výrobců, které nikdo nečte a které takový postup rovněž zakazují. 

Zasekávání instalací do zdiva v míře jaké jej známe od našich dědů je přežitek. Dnešní materiál (prakticky od všech výrobců) je vysoce sofistikovaný, drahý a neexistuje žádný důvod, proč jeho vlastnosti degradovat a nebo platit někomu za jeho ničení a opětovné zaházení maltou. Více jsme sepsali v článku:

Postav a vybourej, proč je tento princip morálně zastaralý?

Tedy odpověď na tuto nevýhodu je jednoduchá. Ano, “zasekávat” do vápenopísku skutečně nelze, resp. lze drážkovat, ale proč by to někdo ve větším rozsahu ve 21. století dělal?

Křehkost materiálu

“Vápenopísek hůře snáší dynamické namáhání. Někdy se lze vlivem dopravy setkat s uštípnutými rohy. Při větším průměru vrtáku a příklepu je možné cihlu potrhat.”

Pokud mluvíme o křehkosti, pak musíme určit s čím budeme vápenopísek srovnávat. Zde se nabízí srovnání křehkosti s jinými zdícími prvky a materiály.

• Dutinová keramická cihla při porušení nosného obvodového rámečku ztratí velkou část ze své nosné funkce a vnitřek se v podstatě rozsype.
• Plynosilikát má vysoké procento odpadu už při výrobě a jakákoliv neopatrná manipulace či přeprava může být horší než u vápenopísku.
• Pokud jsou materiály ve formě jednovrstvého zdiva (s tepelně izolační funkcí), pak se každá porucha projevuje v celé životnosti stavby a dalších nákladech. Tj. lokální ztrátě tepelně izolačních vlastností, vznik tepelných mostů. To je křehkost, která může být pro finální výrobek (zeď) a jeho vlastnosti určující.

Pokud je investor nucen řešit uštípnuté rohy vápenopískového materiálu, jediným nákladem je pytel malty v ceně desítek korun. Tyto poruchy nemají vliv na nosnost vápenopískového zdiva ani další parametry zdiva jako celku.

Zdlouhavé řezání

“Vápenopískové zdivo je nutné zdlouhavě řezat.”

Platí jednoduchá rovnice – čím více prořezů, tím horší práce projektanta. Dodržením oktametrických rastrů s možností nastavení o vyrovnávací bloky lze vytvořit takřka jakýkoliv rozměr. Je ale nutné trochu péče v projekční fázi. Dobří projektanti si do půdorysu kreslí (klidně do neviditelné hladiny) modul cihly a dále s ním pracují.

Dobrá projekce v kombinaci s bloky polovičních rozměrů může eliminovat veškeré řezání na stavbě klidně o 95%. Projektant si však musí být vědom toho, že hodina práce jeho času, může ušetřit i několik hodin práce na stavbě. Samotné řezání není nikterak složité, horší je to s jeho četností.

Závěr

My osobně vnímáme jako jedinou faktickou nevýhodu hmotnost materiálu. Existují nezanedbatelné náklady, které vlivem hmotnosti rostou. V případě vápenopískového materiálu jsou to však náklady obhajitelné. Na druhé straně rovnice je zisk na podlahové ploše, kvalitní akustické parametry, možnost lepení zateplovacího systému bez kotev, pouze tenkovrstvé omítky = úspora materiálu atd…

Ostatní nevýhody jak je vnímají zákazníci vznikají především při nadměrné improvizaci a nedostatečně kvalitním projektu. Na závěr tedy opět vyzdvihneme nutnost projekt včas konzultovat a dobře plánovat. Řadu chyb odhalíme až ve fázi dokumentace pro provedení stavby a to je samozřejmě z hlediska nákladů pro investora pozdě.

Dlouhodobě zastáváme názor, že právě v důkladné přípravě se skrývají i o řád vyšší úspory než v ceně materiálu. Proto hledáme zejména dlouhodobé partnery, kteří toto chápou a kde těchto úspor můžeme dosahovat opakovaně.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

29.3.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Nevýhody vápenopískových cihel očima zákazníků (#2. díl) se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Má být moje stavba podsklepená nebo nepodsklepená? Měl by se ptát stavebník, investor nového rodinného domu. A předem si odpovídá: Přeci nechci nějaký vlhký sklep… a navíc je to drahé. Výsledkem toho je, že drtivá většina nově vznikajících rodinných domů je nepodsklepených.

Zajímavé na tom je to, že pokud stejnou otázku položíte stavebníkovi v Německu, také se neptá a v drtivé většině případů odpoví, že samozřejmě že podsklepená… Zvláštní, něco je jinak? Nebo něco je špatně?

Pojďme se na to podívat v následujícím článku.

Abychom pochopili souvislosti, je potřeba se podívat do historie.

Pokud se podíváme na historickou výstavbu rodinných domů, typicky v meziválečném období, tak uvidíme, že velká většina domů z této doby je právě podsklepených. Tenkráte nebyla všude zavedená elektřina a sklep sloužil zejména k uchovávání potravin. Nějaká ta případná vlhkost nevadila, ba naopak. Sklepy se nepoužívaly jako obytné místnosti. Po 2. Světové válce potřeba použití sklepů pro tento účel klesá, tak jak přibývá elektrifikace, lednice, mrazáky, ale i nabídky potravin obecně. Stále se staví podsklepené rodinné domy, nicméně v socialistickém stavebnictví nedochází k rozvoji moderních hydroizolací a zájem stavebníků o vlhký sklep samozřejmě klesá.

Pak tu máme další etapu a tou je porevoluční vývoj, kdy najednou dojde k drastickému nárůstu cen zemních prací. Proč? No protože každý, kdo si v té době založil novou firmu na zemní práce si koupil nový bagr, techniku a v nestabilním podnikatelském prostředí chtěl zisk takový, aby se mu stroje do 5 let zaplatily. Logicky.

Výsledkem tedy jsou dlouhodobě předražené zemní práce i když to se již možná v poslední době trochu stabilizuje. Krásným příkladem právě porovnání zemních prací je výstavba dálnic, která jak je známo je v Německu levnější než v ČR. Někdy i výrazně, a to i při násobně vyšší ceně práce. Rozdílem je samozřejmě naprosto jiná kvalita organizace, ale dalším rozdílem je právě cena zemních prací právě z výše uvedených důvodů.

Odtud pramení odpověď českého stavebníka: „Nechci vlhký a drahý sklep“, a podsklepené rodinné domy se v ČR prakticky nestaví. Samozřejmě pokud to někdo chce, tak protože to menší stav. firmy neumí stavět a projektanti projektovat…tak takovému investorovi tam ještě všichni cenu pořádně „napálí“, aby si podobné blbosti napříště rozmyslel.

V Německu podobný nesmyslný vývoj jako v ČR nebyl. Zemní práce měly a mají ve své cenové hladině stále nějakou kontinuitu. Stejně tak docházelo k rozvoji stavební chemie, jak v oblasti černých, tak bílých van. Tím je pak možné podzemní prostory využívat ne jen jako skladovací a pomocné prostory, ale také k bydlení a je tu celá další řada využití od technických místností, přes garáže až po obývací pokoje. A naopak nárůst cen stavebních pozemků nutí investory o přemýšlení ve smyslu, jak využít svojí zastavěnou plochu co nejlépe.

Který přístup je tedy správně? Český nebo německý?

B. je správně.

Výhody a nevýhody podsklepené/ nepodsklepené stavby:

O peníze jde vždy až v první řadě. Jak to tedy je s tou cenou, je podsklepený dům dražší než nepodsklepený?

Jediné, co na stavbě platíme je obestavěný prostor a jediné co ve stavbě užíváme je její užitná plocha. Do obestavěného prostoru se samozřejmě musí počítat také zemní práce i u stavby nepodsklepené jsou poměrně značné a protože je potřeba tak jako tak zakládat v nezámrzné hloubce, což je 80-120 cm pod terénem, tak tento objem prací zde máme vždy. Nicméně u nepodsklepeného domu je tento obestavěný prostor naposledy vidět, když po pozemku lítají bagry a poté to značně vidíme na fakturách za tento obestavěný prostor.

Podsklepený dům může mít spodní patro s nižší světlou výškou a obestavěný prostor může být tak o pouhý 1 m na výšku větší než u domu nepodsklepeného a zároveň nám přibyde celé podlaží navíc.

No jo, ale když nepotřebuji celé patro navíc a popřemýšlím o tom, proč místo bungalovu nepostavit dům o třech patrech s tím, že jedno bude pod terénem? Pak potřebuji o dost menší půdorys pro stejnou podlahovou plochu. A nebudou náhodou pak ty zemní práce ještě levnější než u obrovského bungalovu? No ano může to tak být!

Dalším efektem jsou naprosto jiné tepelné ztráty domu, který má lepší poměr A/V (povrch vůči obestavěnému prostoru) a to je doživotní snížení nákladů na bydlení. To je umocněné také tím, že část domu je pod zemí, kde jak známo nemrzne a nejsou tam tak velké tepelné ztráty v zimě no a také v létě tam není vedro, takže i v létě tam může být příjemněji.

TIP: Rozdílem v ceně za obestavěný prostor jsme se zabývali v článku: Od prvního záměru ke konstrukčnímu systému Kalksandstein Zapf Daigfuss

Neměl bych se tím sklepem začít zabývat? Určitě, ve skutečnosti je sklep ten nejlevnější obestavěný prostor v domě!

Mimo již zmiňovanou tepelnou stabilitu v zimě i v létě – na rozdíl od bungalovu, kde ještě třeba ani není těžký strop a bydlení v něm se podobá trvalému životu v přehřátém podkroví – tu máme například akustiku:

Ve sklepě opravdu vnější provoz aut neuslyšíte. Také nejlepší soused je ten, kterého nemůžete slyšet. Stejně tak ale pokud potřebujete někam umístit tepelné čerpadlo, rekuperační jednotku, nebo jiné ventilační systémy, případně hospodaření s dešťovou vodou, či jiné inovativní technické systémy, je sklep tou správnou volbou.

Pokud máme strach o svůj majetek, tak všechna ta kola, lyže, zahradní nářadí a jiné cennosti lze ve sklepě mít zabezpečené trochu lépe než třeba na balkoně, nebo přistavěné boudě, odkud často nějaké to kolo zmizí. A když přijde tornádo? Bungalov zmizí, sklep zůstane….

Menší zastavěná plocha:

To jsme již zmiňovali – stačí si koupit menší pozemek, lze zachovat větší zahradu apod…

A co jiné místnosti:

Dílna, hobby, fitness, sauna, vířivka, prádelna……žádné zahradní chatky, přístavky….

Výhod je celá řada, moderní systémy např. pro přívod denního světla, světlíky, ale i pokročilé izolace, stavební chemie (např. bitumenové stěrky, vodotěsné betony) dnes umožňují udělat naprosto kvalitní obytný prostor i pod zemí.

Jsou tu nějaké nevýhody?

Ano, mezi nevýhody můžeme zařadit:

• Hrubá neznalost a nezkušenost projektantů v projektování těchto staveb v důsledku historických souvislostí, a z toho pramení samozřejmě i neinformovanost o cenách apod.
• Zaostalost stavebních firem, které „takto rodináče nestaví“, proto hrozí samozřejmě nekvalitně provedené práce a případné poruchy, které se mohou odstraňovat velmi obtížně
• Vysoká hladina spodní vody – v nevhodném terénu a velmi vysoké hladině spodní vody může být toto velmi obtížný úkol a to je ale asi jediná situace, kdy by se podsklepení nemuselo vyplatit

Závěr

Podsklepený dům se vyplatí skoro vždycky. U pozemků, kde svah pozemku dělá převýšení 50-80 cm a více je volba sklepa jasná. Výhod je mnohem více než nevýhod:

Levnější cena za užitnou plochu, lepší letní i zimní stabilita, lepší akustika, lepší vnitřní mikroklima, vyšší bezpečnost, nižší náklady na užívání domu, menší stavební pozemek, zachování větší plochy pozemku pro zahradu…

Nicméně rozhodnutí musí investor, stavebník udělat na úplném začátku, to je možná třeba ještě před zakoupením pozemku. Rozhodnutí bohužel již u postaveného domu nelze vzít zpět! Takže jej doporučujeme dobře zvážit.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
https://www.prokeller.de/vorteile-des-kellers/

https://cdn.website-start.de/proxy/apps/zook5o/uploads/gleichzwei/instances/BAEE886A-5189-4B80-BB0C-126AD8811398/wcinstances/epaper/356fa04c-4e14-438d-be50-14eaec68c0ad/pdf/181231_pro_keller_broschuere_einzelseiten_1.pdf

https://www.musterhaus.net/ratgeber/hausbau-mit-keller-ja-oder-nein

1.12.2021
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Ekonomika podsklepeného a nepodklepeného domu se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Běžný český investor se většinou domnívá, že levný dům je pouhým součtem co nejlevnějších položek. Prostě to znamená nechat si zpracovat co největší množství cenových nabídek, dobře si vybrat a zatlačit na slevy. Nebo ne?

Představte si hypotetickou situaci. Na váš dům dostanete veškeré cihly jaké jen budete potřebovat, zcela zdarma. Tato hypotetická nabídka má ovšem jedno specifikum, tloušťka cihel je k dispozici jen 500 mm (a příčky 150 mm). Obvodové zdivo vyžaduje dodatečné zateplení, ale jinak je materiál v prvotřídní kvalitě, úplně zdarma. Plynosilikát, keramická dutinová cihla. Jak jen chcete.

Vedle vás je soused, který staví z jiného materiálu. Za vápenopískové cihly zaplatí plnou sazbu, nicméně:

• S velkou pravděpodobností postaví levnější dům než vy.
• Případně při stejném rozpočtu postaví dům větší.
• Pokud bude chtít (a projekt či podmínky to dovolí), postaví hrubou stavbu 4x rychleji s pomocí strojního zdění.
• Postaví dům ve vyšší kvalitě ve smyslu akustiky, akumulace, vnitřního mikroklimatu i tepelně technické funkce.
• A tato rovnice bude bez problémů platit i když za cihly zaplatí 1,5 násobek z ceníku.

Proč?

Více poodhalíme v tomto článku. Jak sami uvidíte, lidé si při honbě za co nejnižší cenou sami škodí a stavbu si prodražují. A je vlastně jedno, zda se jedná o rodinný dům či výběrové řízení na rozsáhlejší projekt.

Jeden prvek může mít více funkcí

Podívejme se jeden prvek – překlad. Pak se analogií vrátíme ke zdivu.

Na obrázku vpravo vidíte, jak jeden relativně „drahý prvek“ může plnit zároveň funkce ztraceného bednění z tepelné izolace, venkovní žaluzie, překladu a částečně i věnce.

Srovnejte to s myšlením kdy nosnou funkci překladu plní dvě nebo tři ocelové traverzy (několikrát dražší než systémový překlad od dodavatele zdiva). Ty je třeba dozdít do požadovaného tvaru (práce a materiál navíc). Na překlady dělám samostatně věnec a desku, pak kupuji a provádím venkovní žaluzie.

Jinými slovy, řeším každou funkci samostatně. To stojí čas, práci a samozřejmě i peníze. Celý pracovní proces je delší, složitější a plný technologických přestávek.

Analogií k levným cihlám

Neradi bychom opakovali příliš zřejmé skutečnosti, ale i cihla má samozřejmě více funkcí než jen dělit prostor na jednotlivé místnosti. Je tu:

• Nosná funkce
• Akustická funkce
• Podílí se na kvalitě vnitřního mikroklimatu
• Může sloužit jako prostor pro vedení instalací
• Je podkladem pro omítku, obklad a tepelnou izolaci
• Může sloužit nebo se částečně podílet na funkci tepelné obálky.
• atd…

A cena není jen částka, kterou vidíme na fakturách. Za cenou lze vidět i související pracnost, ale stejně tak i zbytečný obestavěný prostor který nevyužíváme, ale musíme za něj v každém případě zaplatit. Spousta lidí exceluje v hlídání cen na fakturách, ale právě druhé dva důvody stojí za tím, proč se dnes staví tak draze.

Pokud se budeme chovat jako investoři, pak za každý metr krychlový objektu musíme zaplatit a každý metr čtvereční plochy či metr krychlový čistého užitného prostoru je návratnost, kvůli které to celé děláme.

Jinými slovy, není lhostejno z čeho stavíme a jakou má takový materiál tloušťku a mocnost. A právě tady se skrýval zásadní háček úvodní nabídky cihel zdarma. Volili jsme mezi tloušťkou konstrukce 500 mm zdivo + 150 mm izolant, nebo vápenopískovou zdí o tl. 175 mm a třeba 300 mm izolant. Rozdíl v ceně výsledné metráže za obvodové zdivo a příčky je u rodinného domu vyšší, než je cena subtilnějšího zdiva. Pokud metr krychlový obestavěného prostoru stojí např. 6000 Kč, velmi snadno si masivní stěnou navždy zazdíme prostor o ceně 200, 300, 400 tisíc korun.

Každý investor, který si tuto jednoduchou kalkulaci udělá na svém domě, pochopí o jakých penězích je řeč.

Levná cihla pohledem dalších parametrů

Zatím jsme se věnovali pouze tloušťce konstrukce a došli jsme k závěru, že tento parametr hraje v celé rovnici poměrně zásadní vliv. Možná, že daleko větší než je cena materiálu. Pojďme to doupřesnit a říci si o dalších zajímavých vlastnostech vápenopískových cihel které prokazatelně šetří peníze.

• Vápenopísková cihla je ideální podklad pod omítku. Důvod je že podklad je vysoce homogenní a přesný. Postačí pouze tenkovrstvá omítka bez perlinky. U jiných materiálů je nutné jít minimálně na 2x větší tloušťku, tj. 2x-3x vyšší cenu jen na omítkách.
• Obklady lze lepit rovnou na cihlu. To je další úspora.
• Dům do 3 podlaží nemusíme kotvit mechanickými kotvami. Na vápenopísek je možné lepit celoplošně, přitom kotvy u vyšších tlouštěk izolace znamenají nezanedbatelný náklad. V provozním stádiu navíc tvoří bodové tepelné mosty. Opět to zkuste srovnat s myšlením kdy investor hledá „nejlevnější izolant“ a „nejlevnější kotvy“. Je potřeba řešit ceny, ceny, ceny. Není čas ptát se na otázku „Jak to udělat bez kotev?“.
• Elektroinstalace lze vést systémovými elektrokanály uvnitř cihel. Odpadá nutnost sekání. Řada investorů si koupí cihly, jen aby je následně zničila zasekáváním kabelů, což stojí další práci a peníze. Zkuste najít jeden jediný další příklad, kdy investor kupuje výrobek, jen aby následně někomu jinému platil za jeho ničení. Takovou absurdnost lze vidět jen ve stavebnictví. My tomuto principu říkáme postav a vybourej.
• Vápenopísek lze zdít až 4x rychleji za pomoci strojního zdění (zejména u developerských projektů) což znamená radikální úsporu lidské práce a času.
• Levná cihla je taková, která je staticky odpovídající návrhu. Proč stavět dům z vysoké pevnostní třídy, kterou využijeme jen na pár procent?
• A ve finále je tu i lepší akustická pohoda a vnitřní vlhkostní mikrolima. Parametr, který sice nijak nezapadá do výsledné kalkulace, dokud nejde o naše duševní či fyzické zdraví.

To jestli je výrobek levný nebo drahý zkrátka nelze nikdy určit na základě ceny za kus.

Cena cihly a množství materiálu

Na závěr si dovolíme uvést ještě jeden parametr a to je množství materiálu v jedné cihle.

Cena vápenopískového materiálu je nejlevnější ze všech. To slovo materiálu je důležité. Máme na mysli materiál jako takový. Pokud se podíváme na hmotnost, není levnějšího zdícího materiálu. A proč? Protože výroba je super ekologická. Přijde tam 95 % písku pár procent vápna a vody. Výroba probíhá při 200°C. Nic se nepálí, nic se nemele, nic se nebrousí.

Naproti tomu jiné zdící prvky mají mnohem vyšší cenu za materiál. Ale prodávají se na kubíky, m2. S hromadou vzduchu… a ten je levný. Je to jako u těch borůvek… litry nebo kila? Pokud chcete znát cenu materiálu, ptejte se na kila!

Často jsme tak svědky absurdních situací. Investor nám pošle žádost o cenovou nabídku. I kvůli tisícikoruně je schopen okamžitě změnit dodavatele a přitom má na domu neefektivity v návrhu a projektu, které ho stojí vyšší statisíce korun. To jsou často roky úmorné hypotéky navíc klidně i kvůli špatně spočítané statice, kdy statik navrhne úplně zbytečně 2x únosnější bloky a těžší bloky. Drahá ocel v překladech. To je pomalu každý třetí rodinný dům.

Tak často pro stromy nevidíme les.

Levná cihla bývá přeceňována

V tomto článku nám pomohl ještě jeden fakt. Lidé z nějakého důvodu přeceňují úsporu, které mohou dosáhnout na cihlách. Cena cihel však tvoří pouze 4-5% z ceny domu. Získat slevu 20% na cihlách znamená uspořit na celém domě 1%.

Zásadní úspory hledejte jinde. Ceny cihel jsou stejně vlivem konkurence stlačené na absolutní minimum.

Závěr

Tento článek jsme koncipovali trošku bulvárně. Naším hlavním cílem bylo poskytnout argumenty a náměty k přemýšlení, nad kterými se většinová společnost nezamýšlí.

V průběhu článku jsme hledali odpověď na to, co je to levná cihla. Z našeho pohledu se nejedná o cihlu, která stojí nejméně peněz. Cena vlastně nehraje vůbec žádnou roli.

Jako zásadní faktor vnímáme návratnost – podobně u investice, jedná se o cihlu která slibuje vysokou návratnost vynaložených prostředků. Ať už v průběhu realizace (jako úspora práce či materiálu, zisk dalšího prostoru) či v průběhu životnosti stavby. V tomto případě se může jednat o návratnost, která klidně přesáhne 100 % vloženého kapitálu. To je odpověď na otázku, proč váš soused s velkou pravděpodobností postaví dům levněji i když vy dostanete cihly zdarma.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
www.kalksandstein.de

1.11.2021
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Levné cihly, levný dům? Bohužel to bývá přesně naopak… se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.