Chtěli bychom Vás srdečně pozvat na akci Building Day, která proběhne 11.4. v Plzni. V prostorách Tech Tower – SeedUp Space.

Tématem akce jsou pasivní i soběstačné domy a v programu naleznete 8 přednášek s touto tematikou. Ať už se jedná o zdivo, okna, rekuperaci či další navazující technologie. Všichni přednášející budou po celý den k dispozici k dalším dotazům a to klidně i na míru vašemu projektu.

Vstup na akci je zdarma, připraveno je i drobné občerstvení.

Doporučujeme se včas registrovat na webu www.buildingday.cz, kde naleznete i další informace k této akci. S blížícím se termínem budeme přidávat další upřesnění.,Konference je zařazena i do programu celoživotního vzdělávání ČKAIT.

Těší se na Vás i zástupci tohoto portálu.
Kalksandstein CZ a NOVIA OKNA / Internorm.

Článek Pozvánka: Building Day – Plzeň (11.4.2024) se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Na trhu se v dnešní době objevují různé názory ohledně zateplování novostaveb. Objevují se reklamy typu „normální je nezateplovat“ a pak tu máme zcela opačný trend, kdy se nosné konstrukce zateplují masivním zateplovacím systémem.

V tomto článku se podíváme na rozdíly mezi zateplenou a nezateplenou obvodovou stěnou a výhody či nevýhody jednotlivých variant.

Proč vůbec vznikl kontaktní zateplovací systém?

Požadavky na obvodové zdivo se v 19. a 20. století řídily výhradně statikou, takže zejména C. K. stavební řád předepisoval tloušťku zdiva z plných pálených cihel v jednotlivých podlažích obytného domu. Z toho dle materiálových vlastností také vyplývaly výsledné součinitele U pro obvodové zdivo z plných pálených cihel či kamenné zdivo apod.

První požadavky na tepelnou izolaci obvodových cihel se začínají objevovat po 2. světové válce zejména pak v 50. a 60. letech 20. století, což se pak naplno projeví za ropné krize v 70. letech 20. století. V té době dochází k objevu a první aplikaci zateplovacích systémů, což je dáno také rozvojem stavební chemie a již zmiňovanou energetickou krizí, která zpřísňuje nově zaváděné normy na zateplení obvodových stěn.

Blíže se tímto tématem zabývám v článku: https://www.kalksandstein.cz/pasivni-domy/pasivni-domy-technicke-clanky/historie-a-vyvoj-zateplovani-vapenopiskovych-staveb

Jeden z prvních zateplovacích systémů na světě vypadal takto:

A právě v tomto období dochází k rozdělení vývoje zdících materiálů. Zatímco cihlářský průmysl se vydává cestou, že vylehčuje své keramické materiály dutinami, podobným způsobem postupují výrobci pórobetonu dalším vylehčováním pórobetonu vzduchem, tak na druhou stranu výrobci Kalksandsteinu se rozhodují již tehdy, že jednotlivé funkce, které má obvodové zdivo splňovat zůstanou rozdělené. Tj. funkci statickou, akustickou, požární bude plnit zdivo, funkci tepelné izolace bude plnit zateplovací systém.

A toto rozdělení platí dodnes, i skrze rozhodnutí vápenopískového průmyslu došlo k vývoji zateplovacích systémů, které se dnes používají v různých provedeních i na jiných materiálech.

Cihlářský průmysl pokračoval ve vývoji dalšího vylehčování zdících materiálů a ve finále pak to ve 21. století došlo do té fáze, že vylehčování vzduchem nestačí a dutiny jsou vyplňovány různými materiály: polystyren, minerální vlna, perlit..

Další krok. Od kontaktního zateplovacího systému k pasivním domům.

Na konci 20. století dochází k rozvoji prvních pasivních domů. První pasivní dům byl postaven prof. Dr. Wolfgangem Feistem v roce 1990 v Darmstadtu a byly definovány standardy, za jakých je možné parametrů pasivního domu dosáhnout.

Ukázalo se, že se jedná o velmi kvalitní koncept, který je udržitelný i ve 21. století, díky kterému může dojít oproti standardní výstavbě k úsporám energií na vytápění i o 80 %. Dalším krokem jsou samozřejmě nulové, nebo plusové domy, což se postupně kolem roku 2020 stává nebo bude stávat v Evropě standardem.

Důvod je naprosto jednoduchý: V budovách pro bydlení se jen v ČR se spotřebovává cca 27% veškeré energie, kterou člověk potřebuje, je to tedy více než v dopravě nebo zdravotnictví či školství. Pokud bychom zahrnuli všechny budovy napříč obory, dostaneme se možná až k číslu 40%. A pokud máme koncept, který umožňuje tuto energii ušetřit, není sebemenší důvod to neudělat, protože to dává ekonomický smysl.

Ekonomický smysl to dává tím více, čím více se zdražují energie a čím více se ušetří životní prostředí, ale trvalo téměř 30 let, než se parametry pro pasivní domy dostávají do národních norem.

První pasivní dům, který získal certifikát z PHI Darmstadt, že je opravdu pasivním domem byl postaven v České republice v roce 2009 (tedy 20 let po Německu!) a certifikován v roce 2010 firmou Kalksandstein CZ s.r.o. (odkaz).

Postavený je z vápenopískových cihel Kalksandstein Zapf Daigfuss, okna pro pasivní dům dodávala rakouská firma Internorm. Rozvoj počítačů a technologií ve 21 století umožnil velmi rychlý vývoj oken pro pasivní domy, což je základní podmínkou dosažení pasivního domu.

Jak se žije v takovém skutečném pasivním domě se dočtete v našem článku:

Porovnávní vlastností jednovrstvých a dvouvrstvých konstrukcí

Jednou z podmínek pasivního domu je kvalitní celková tepelná obálka domu, kde, jak se ukazuje je nutné dosahovat součinitele U v rozmezí 0,1-0,15  W/m²K. V takovém případě vypadá současná moderní VPC obvodová konstrukce takto:

a) Typická skladba vápenopískové stěny obvodová konstrukce z velkoformátových bloků KS-QUADRO tl. 150 mm, zateplovací systém tl. 300 mm se součinitelem U = 0,11 W.m⁻².K⁻¹, která vyhovuje domům v pasivním standardu.

b) Cihla pro obvodovou stěnu nezatepleného pasivního domu, např. HELUZ FAMILY 50 2in1 broušená U včetně omítek = 0.11 W.m⁻².K⁻¹

Navyšováním požadavků na tepelnou izolaci vedly u obou přístupů k jiným výsledkům. Zatímco v případě VPC konstrukce k technické změně prakticky nedošlo: Stěna funguje stále stejně, jen je navýšená tl. tepelné izolace. Případně dochází ke stále častějšímu nasazení strojního zdění velkoformátových bloků KS-QUADRO. V případě pálených cihel docházelo k nárůstu tloušťky zdiva, k nárůstu vnitřních vylehčovacích dutin. Když ani to nestačilo, tak tyto dutiny jsou vyplňovány různými tepelnými izolanty. Zároveň došlo k poměrně zásadnímu poklesu pevnosti celého takto konstruovaného zdiva.

Ono to má svoji logiku, protože fyziku nelze oklamat. Pokud mám materiál pórovitý (tepelně izolační), tak nemůže být zároveň pevný.

Pojďme si tedy projít jednotlivé vlastnosti důležité pro obvodové zdivo ve variantě zateplené zdivo a nezateplené zdivo:

Porovnání vlastností jednoplášťových a dvouplášťových systémů

Nejdůležitějšími parametry jsou ty, které přímo vyžaduje Stavební zákon, a to jsou požadavky na statiku, akustiku, požární odolnost a tepelněizolační vlastnosti.

Statika, akustika a požární odolnost

Statika: Pevnosti plného VPC materiálu jsou řádově 3-5x vyšší než u dutinových cihel.

Akustika: Jedná se o pevnou plnou masu, kdy plošná hmotnost je tím fyzikálním parametrem, který v tomto ohledu vítězí, lehčená cihla nemůže konkurovat.

Požární odolnost: U cihel plněných polystyrenem již při teplotách mírně nad 100°C může docházet k vytékání polystyrenu z dutin, jeho vzplanutí, nemluvě o kouřových zplodinách, případně teplotní degradace jednotlivých vrstev systému dutin. Tento problém odpadá u lehčených cihel plněných vatou, která je nehořlavá. U VPC dochází k první degradaci tohoto materiálu při teplotách nad 600°C, kdy se teprve něco začíná dít s mikrostrukturní vazbou CSH fáze. Zároveň mají ale VPC cihly mnohem vyšší tepelnou kapacitu, tj. musí dojít k prohřátí celé konstrukce na oněch 600°C. To dává obrovský časový náskok této konstrukci k tomu, aby všichni bezpečně při požáru utekli a nebyli ohroženi ani kouřem ani pádem konstrukce. Opět se tedy jedná z tohoto hlediska o úplně neporovnatelné parametry. Další informace k požární odolnosti.

Tepelněizolační funkce

Tepelněizolační funkce: zde jsme vybírali konstrukce, které jsou vzájemně porovnatelné v celkovém součiniteli U. Na první pohled stejná čísla se však liší v detailech.

Pokud bude potřeba součinitel U dále snížit, na straně VPC dojde k navýšení tl. tepelné izolace, kdežto na straně lehčených cihel k žádnému navýšení tloušťky již dojít nemůže, co bude dál? Zateplení? Výrobci sami argumentují, že jednou z klíčových výhod jednovrstvé konstrukce je úspora práce. Toto je nerelevantní argument, protože pro pasivní dům v oblasti Střední Evropy je parametr součinitele U=0,1 W.m⁻².K⁻¹ postačující. Pokud by bychom ale mluvili o vyšších nadmořských výškách, či Severní Evropě, je nutné tento parametr vylepšit a v tomto případě již jednovrstvá nezateplená konstrukce nemůže obstát.

Na druhý pohled se zde dostáváme do dalších záležitostí. Tepelná obálka musí být kompaktní bez tepelných mostů. V případě jednovrstvého zdiva se dostáváme do problémů s ostěními, překlady, nadpražím. Dále je obálka oslabena stropy či soklem, kde se zdivo musí předsazovat před desku a lokálně zateplit.

Další problém je ten, že součinitel tepelné vodivosti je různý ve směru vodorovném a ve směru svislém. V případě, že se jednalo o pouze dutinové cihly neplněné izolačním materiálem mluvíme o součiniteli prostupu tepla ve vodorovném směru, nicméně systém dutin prakticky v každém parapetu, pod každým zakončením zdiva, atikami či u základů vytváří tepelné mosty, kdy ve svislém směru září dutiny na snímku z termokamery jako radiátor.

Na třetí pohled se podíváme na konstrukci a průběh teplot zateplenou stěnou jako takovou:

Záměrně jsou pro porovnání vybrány konstrukce s porovnatelným, ale nižším součinitelem U= 0,36 W.m⁻².K⁻¹

Z obrázků průběhu teplot je už i u takto malého zateplení VPC konstrukce jasně vidět, že nosná konstrukce zůstává mimo kondenzační zónu, a i v případě -10°C venku je nosná konstrukce vystavena rozdílu teplot ca 3°C, kdežto jednovrstvá nezateplená nosná konstrukce (dutinové cihly či pórobeton) ze zatížena teplotním rozdílem 30°C, tj. teplotní zatížení nosné konstrukce je 10-ti násobné! To samozřejmě má vliv i na životnost.

Dalším problémem, o kterém raději ti, co doporučují nezateplovat se již nezmiňují, že u jednovrstvé konstrukce dochází uvnitř konstrukce ke kondenzaci, protože je tam nevyhnutelně kondenzační zóna. Čím je větší rozdíl teplot, tím větší kondenzace, čím větší kondenzace, tím více nasává silikátový materiál uvnitř vlhkost, čím je větší vlhkost silikátového materiálu, tím méně izoluje.

U zateplených konstrukcí může docházet k problémům s tepelnými mosty při vadném provedení zateplení, např. u realizace hmoždinek.

Na druhou stranu VPC je jeden z mála povrchů, kde je možné realizovat zateplení celoplošným lepením a tento problém se spolu s lokálními tepelnými mosty vytrácí.

U jednovrstvé konstrukce je zásadním problémem spojování jednotlivých zdících prvků: zdicí malta nemá tepelněizolační vlastnosti, tj. vznikají tepelné mosty ve spárách. Tenkovrstvé malty na bázi PUR mají naopak problémy s minimální pevností v tahu a při dotvarování zdiva mohou selhávat, opět je tím zhoršen celý parametr statiky.

Žádná cihla plněná tepelnou izolací nemůže dosáhnout tak nízkého součinitele tepelné vodivosti, jako tepelná izolace. Hodnoty budou vždy vyšší, proto je vhodnější, aby funkci tepelné izolace přebírala tepelná izolace, nikoliv její náhražka, která se fyzikálně nemůže tepelné izolaci, tj. materiálu k tepelnému izolování přiblížit.

Další parametry k porovnání: akumulace, vzduchotěsnost, ekologie, životnost a ekonomika

Akumulace

Akumulace je funkcí hmotnosti, objemové hmotnosti nebo plošné hmotnosti stejně jako akustika. Zde jednoznačně vyhrává vysoká hmota VPC konstrukce, na základě které je akumulace vyšší než u dutinové cihly ca 3-4x. Akumulace je důležitým parametrem pro vnitřní mikroklima jak z hlediska přehřívání v létě, tak z hlediska energetických úspor v zimě. Akumulace dokáže lépe pracovat s výkyvy teploty, ale také vnitřními či solárními zisky. Z výpočtů PHPP jasně vyplývá, že rozdíl mezi vysokou a nízkou akumulací zděných konstrukcí lze uspořit ca 2% energie na vytápění. A to není málo vhledem k tomu, že se jedná o parametr doživotní.

Pro akumulaci je také důležitá masa z interiéru. Do změn teploty v reálném čase zasahuje zejména ca 10 cm hmoty ze strany interiéru. Je tedy velkým rozdílem, jestli akumulace probíhá do obvodového nosného rámečku cihly nebo do 10 cm masy.

Vzduchotěsnost

U vzduchotěsnosti je důležitá vzduchotěsná rovina (vnitřní nebo vnější omítka, případně lepidlo pod zateplovacím systémem). Samotnou vzduchotěsnost zajišťuje tato vzduchotěsná rovina, ale do konstrukce jako takové pak vstupuje mnoho prostupů – např. provádění elektroinstalací, které tuto vzduchotěsnou vrstvu narušují. U provádění elektroinstalací v dutinových cihlách, nebo jiných vzduchem plněných materiálech dochází k výraznému zhoršení vzduchotěsnosti. Je to jeden z problémů a základních požadavků pasivního domu na dosažení vzduchotěsnosti n₅₀=0,6 h^-1. U VPC konstrukce tento problém není, naopak zde jsou měřeny hodnoty velmi nízké. Z naší zkušenosti se průměrně dostáváme na hodnotu kolem n₅₀=0,25 h^-1 přičemž výjimkou nejsou ani hodnoty pod n₅₀=0,1 h^-1Viz např.: https://www.kalksandstein.cz/uvod/novinky/rekordni-blower-door

Takto nízká vzduchotěsnost znamená další dodatečnou úsporu tepla na vytápění ve výši 10%, a to není málo. Obtížné dosahování tohoto základního parametru pasivního domu je jedním z důvodů, proč se jednovrstvé konstrukce používají pro pasivní domy v SRN velmi málo.

Ekologie, životnost:

Ekologie a recyklace při bourání moderních budov se v SRN velmi řeší. V ČR se zatím o tento problém moc nezajímáme.

Nezanedbatelným faktem je to, že cihly plněné polystyrenem je obtížné recyklovat. Naopak zdivo zateplené polystyrenem lze snadno opravit kompletní rekonstrukcí zateplovací vrstvy, obě vrstvy lze při bourání oddělit a zvlášť recyklovat, ale protože VPC zdivo má vyšší životnost, spíše dojde k rekonstrukci fasády, vč. zateplení, kdežto u jednovrstvého zdiva při poškození tepelné obálky rekonstrukce není prakticky možná. Tyto argumenty nám vypovídají také o životnosti obou konstrukcí.

Velmi často odpůrci zateplování uvádí, že nezateplené zdivo je pouze omítáno a omítka má delší životnost než zateplovací systém. Toto tvrzení bylo populární v době, kdy zateplovací systémy skutečně existovaly pouhých 10-20-30 let. Nicméně dnes víme, že zateplovací systémy jsou v provozu bez přestání již 60-70 let a stále jsou funkční, tj. jejich životnost se jeví jako shodná nebo lepší než jsou samotné vnější omítky. A to ještě musíme u těch nejstarších zateplovacích systémů přihlédnout k tomu, že před 70 lety nebyla rozvinuta tak dobře stavební chemie, která dnes životnost zateplovacích systémů ještě dále navyšuje. Blíže již ve zmiňovaném článku:

https://www.kalksandstein.cz/pasivni-domy/pasivni-domy-technicke-clanky/historie-a-vyvoj-zateplovani-vapenopiskovych-staveb

Cena

Peníze jsou důležité až pouze v první řadě, v našem článku uvádíme úplně nakonec. Ti, co nechtějí zateplovat, právě zde uvádějí, že zateplení je drahé, jedná se o náročnou práci, další pracovní operaci.

Co se týká ceny, je ale potřeba počítat vše dohromady, nikoliv vybrat pouze část a tou argumentovat.

Takže pokud se pustíme do srovnání, tak zjistíme, že u porovnávaných konstrukcí bude VPC+zteplení přibližně za stejnou cenu jako zdivo jednovrstvé plněné polystyrenem či vatou. Celková cena práce bude s vysokou pravděpodobností vyšší u varianty VPC se zateplením, pokud se použije ruční zdění. Pokud se VPC bude zdít strojně, tak za zdění KS-QUADRO, které je 4x rychlejší bude také cena práce ¼ ceny ručního zdění cihel. V takovém případě lze úspěšně pochybovat, je-li celková cena práce vč. zateplení dražší než práce při provádění jednovrstvého zdiva.

Provádění detailů: tj. tepelných mostů – překlady, věnce, parapety, založení zdiva, elektroinstalace, prostupy, vzduchotěsná vrstva – jednoznačně je dražší u jednovrstvé konstrukce. Omítky vnitřní i vnější počítejme, že v obou variantách budou porovnatelné.

Velmi významným parametrem je však podlahová vytápěná plocha. Ta bude u VPC+zateplení vyšší o několik procent, tj. celá nemovitost může být o několik procent menší. Celková cena celé stavby díky nižšímu obestavěnému prostoru bude nižší, celkové tepelné ztráty rovněž. Toto jsou nejvýznamnější položky, kterými se obvykle projektant nezabývá, protože je investor nepožaduje.

Úspora na podlahové ploše je finanční gamechanger, bez kterého porovnání nemá smysl dělat.

Nebudeme se pouštět do detailů, ale jen náznak:

Pokud 1 m² podlahové plochy bytu stojí 100.000,- Kč, znamená to, že pouhý 1 mm tl. stěny navíc stojí 100 Kč na každý 1 m délky takové stěny. Jinými slovy, pokud při této ceně bytu je tl. obvodové stěny o 50 mm menší jako náš příklad na začátku, tak tu máme úsporu 5000,- Kč na každý bm obvodové stěny domu v každém podlaží.

Tj. u rodinného domu půdorysu 10x10m to je 40 bm, pokud to jsou 2 NP, tak to dělá orientačně 400.000,- Kč rozdílu. To je bez úspor na vytápění či příček.

O takovou částku by tedy musela být dražší práce na variantě obvodové stěny se zateplením, abychom se dostali na porovnatelné hodnoty. Zanedbat finanční přínos sníženého obestavěného prostoru, či navýšení podlahové plochy je naprosto hrubou chybou, která se běžně děje.

Závěr

Vyhodnocení cenového porovnání ponecháme na čtenáři. Ani u ostatních vlastností, které se porovnávaly jsme se nepouštěli do detailů a čísel, pouze jsme položili argumenty, které by měly být zohledněny. Pokud se na nás obrátíte s připomínkami, či požadavky na rozvinutí některých aspektů a porovnání, můžeme se příště pustit do dalších hlubších detailů nebo výpočtů, které byly v tuto chvíli nad rámec rozsahu tohoto už tak dlouhého článku.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
www.kalksandstein.de

20.2.2024
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Jednovrstvé zdivo nebo varianta s kontaktním zateplovacím systémem? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

V dnešním článku se podíváme na vápenopískové zdivo a problematiku pasivních domů. Proč se zděné pasivní domy staví převážně z vápenopísku? Nebo proč vápenopískové domy mají téměř vždy lepší energetický standard než je tomu u domů jiné konstrukce?

Není to náhoda, vápenopískové cihly mají celou řadu parametrů, které těmto standardům napomáhají a postupně si je představíme.

Co je pasivní dům?

Hlavní myšlenkou pasivního domu nejsou nějaká čísla, parametry. Hlavní myšlenkou pasivního domu, definovaného PHI Darmstadt Prof. W. Faistem v roce 1991 je, že pasivní dům je takový, který nepotřebuje ke svému vytápění žádný aktivní otopný systém. K jeho vytápění postačí solární zisky, vnitřní zisky. Poslední složkou ohřívání vnitřního prostoru je dohřev vzduchu, který je potřeba dovnitř přivádět pro život obyvatel. Z této myšlenky vznikly všechny známé parametry pro pasivní dům.

Aby fungovala rekuperace a dohřev vnitřního vzduchu, je nezbytné, aby tepelná obálka pasivního domu byla prakticky vzduchotěsná. Není možné, abych vyměňoval vzduch mezi vnějším a vnitřním prostředím, skrz které si prakticky fouká jak chce. Proto je definována vzduchotěsnost pro pasivní dům n50=0,6 h-1. Což v praxi znamená, že dům má pouze takové netěsnosti, že při slušném tlaku větru venku se uvnitř budovy vymění max. 60% veškerého vzduchu za hodinu.

Pro klima střední Evropy, tj. pro teploty a sluneční svit v této oblasti již pak vyplynulo, jak musí vypadat vnější obálka domu, kterému můžeme říkat pasivní, aby byla naplněna původní myšlenka. Z toho se ukázalo, jak mají vypadat okna, s jakými parametry trojskel, aby bylo dosaženo solárních zisků, a jak má vypadat tepelný parametr obvodové stěny a celková tepelná ztráta pasivního domu pak vychází na 15 kWh/m2a.

Pro návrh a dimenzování pasivního domu vyvinul PHI Darmstadt velmi účinný softwarový nástroj PHPP. Pokud nejsou dodrženy tyto parametry, nejedná se pak o pasivní dům tak jak ho definoval jeho vynálezce.

Např. v ČR si ulevujeme tím, že definujeme jiné klimatické podmínky, nebo jinak definujeme podlahovou plochu ve vzorci pro potřebu energií a často pak takový dům sice vykazuje nějaká čísla a parametry, říká se tomu pasivní dům, ale s myšlenkou prof. Faista to nemá již nic společného. Je to pak znát i na spotřebě energií, která je pro takový „český pasivní dům“ úplně jinde.

Zděný nebo dřevěný pasivní dům?

Nejdůležitějším parametrem dimenzování v pasivním domě jsou a zůstanou vždy ty nejslabší konstrukce z hlediska tepelné techniky, což zatím stále jsou okna. Druhou nejdůležitější a nutnou podmínkou je tepelná a vzduchotěsná obálka domu.

Dřevěný pasivní dům

Pasivní domy jsou často spojovány s dřevostavbou. A skutečně dřevostavby tvoří ze skupiny pasivních domů ca 30%. Tradiční zemí, kde se staví dřevostavby v pasivním standardu je Rakousko. V ČR, ale i v Německu máme raději zděný pasivní dům.

Dřevostavba má výhodu, že na vnější obálce domu může používat celou tloušťku stěny jako tepelnou izolaci. Zde ale výhody nutné k dosažení pasivního domu prakticky končí.

Dosáhnout kvalitní vzduchotěsnosti u dřevostavby není legrace. Je nutná celá řada technických opatření (vzduchotěsné folie, desky, omítky), bez kterých lze dobré vzduchotěsnosti dosáhnout jen obtížně – jinými slovy skrz dům fouká tam a zpět. Tento efekt může být ještě násoben dotvarováním dřevěných konstrukcí vlivem stáří, změn vlhkosti apod. Samozřejmě kondenzace vlhkosti díky dosažení rosného bodu v konstrukci je pro dřevostavbu smrtelné, takže dřevostavba obsahuje obrovskou řadu komplikovaných detailů, které nejsou pro každého a pro stavbu svépomocí už vůbec ne.

Nízká akumulace dřevostavby navyšuje potřebu energie na energie a to až o 4% oproti masivnímu zděnému vápenopískovému domu. 4% peněz za energie doživotně? To není málo…Nehledě na to, že nízká akumulace zhoršuje komfort užívání stavby nejen v zimě, ale i v létě. Přehřívání v době, kdy i v ČR máme extrémně vysoké teploty není to, co bychom od moderního bydlení chtěli a klimatizace akumulaci opravdu nenahradí.

Dřevostavba je s ohledem na plánovanou životnost dražší než zděný pasivní dům.

Zděný pasivní dům

Abychom dosáhli zděného pasivního domu, potřebujeme obvodový plášť, které bude mít pokud možno co nejlepší tepelně-technické parametry. To samo ale o sobě nestačí. Potřebuji také mít co nejlepší poměr A/V, což je ochlazovaná vnější obálka v poměru k vnitřnímu objemu budovy. Pokud mám špatný tvar budovy – např. bungalov, pasivního domu dosáhnout nelze i kdyby byl na zdi 1 m izolačního materiálu!

Proto mimo kvalitního tvaru, orientace budovy a oken potřebuji pro obvodovou stěnu materiál, který mi toto splňuje. A to je důvod, proč právě ten, kdo se pasivními domy profesionálně zabývá dospěje k závěru, že zděný pasivní dům je nejlepší postavit z vápenopískových cihel.

Vápenopískové cihly nejsou tepelným izolantem, řeknete si.

Správně. Ve vápenopískovém průmyslu se již před 60 lety rozhodli, že nepůjdou proti přírodním fyzikálním zákonům a jednotlivé funkce obvodového pláště rozdělí. Základní funkce zdiva jako je statika, akustika, akumulace, požární odolnost plní vápenopísková cihla a to skvěle.

Ve všech těchto parametrech – statika, akustika, akumulace, požární odolnost je mezi zdícími materiály vápenopísek naprosto nejlepší. Z hlediska statiky, akustiky a akumulace je srovnatelný pouze beton. Z hlediska akumulace máme vápenopískové zdivo lepší oproti červené cihle zhruba na čtyřnásobných hodnotách, porobeton či dřevostavby nelze prakticky srovnávat.

Tepelnou funkci zdiva vápenopískového domu plní pak tepelná izolace. Vždyť jaký jiný materiál má lépe tepelně izolovat, než tepelná izolace k tomu určená?

Důvodem rozdělení těchto jednotlivých funkcí obvodové stěny jsou fyzikální zákony. Nelze totiž mít extrémně pevný materiál na statiku, který zároveň dobře tepelně izoluje. Výrobci, kteří jdou tímto směrem (porobeton, dutinové cihly všeho druhu) vždy musí volit mezi statikou, akumulací, akustikou a tepelnou izolací. Buď máte jedno nebo druhé, obojí zároveň příroda nedovoluje.

Výsledkem obvodové konstrukce vápenopískového zděného pasivního domu je velmi štíhlá, pevná nosná akumulující zeď z vápenopísku, obalená masivní tepelnou izolací. Celková tl. této konstrukce je velmi nízká, podstatně nižší než u porobetonu, nebo dutinových cihel. A to je velmi důležité, pokud chci dosáhnout parametrů pasivního domu 15 kWh/m2 rok a také pokud chci dosáhnout velmi dobrého poměru A/V. U skutečného pasivního domu dle PHPP prostě není jedno, jak jsou jednotlivé konstrukce vlastně tlusté a kolik zabírají obestavěného prostoru!

Snížení obestavěného prostoru není dobré jen pro potřebu tepla na vytápění, ale hlavně pro snížení nákladů na výstavbu! Takže efekt je tam jak při výstavbě, tak doživotní při spotřebě energií! Tomuto tématu se blíže věnujeme v článku: Od prvního záměru ke konstrukčnímu systému Zapf Daifuss Kalksandstein

Výhody vápenopískového zdiva pro pasivní dům

Vápenopískové zdivo má další výhody pro pasivní dům. Mimo již zmiňované akumulace, která pomáhá snížit spotřebu energie v zimním období je to také naprostá rovinnost, nasákavost povrchu zdiva, které pak umožňuje celoplošné lepení tepelné izolace, která je tak kompaktní bez tepelných mostů.

Absence tepelných mostů je jedním z dalších důležitých parametrů pro dosažení pasivního standardu. Pokud se podíváme např. na dutinovou cihlu, tak tam dosažení kvalitních parametrů ve svislém směru díky dutinám je prakticky vyloučené (brutální tepelné mosty v hlavě a patě zdi, parapetech, ostěních….) Zároveň u jednovrstvého zdiva typu porobetonu či dutinové cihly, nebo dutinové cihly vyplněné izolantem dochází v zimním období vždy k tomu, že rosný bod je uvnitř konstrukce, tj. konstrukce je uvnitř vlhká a vlhká konstrukce jaksi tepelně neizoluje – to stejné se může dít i u dřevostavby.  Tento efekt je tím větší, čím je větší zima venku, jinými slovy – všechny jednovrstvé konstrukce izolují tím méně, čím je větší zima venku. S touto realitou reklamní letáky, či tepelně-technické výpočty nepočítají…

Toto se u sendvičové konstrukce dít nemůže, pokud není prodyšná masivní tepelná izolace, je rosný bod až na vnějším povrchu tepelné izolace, tj. úplně mimo budovu! Tj. rosný bod se nedostává do konstrukce a zároveň je vápenopískové zdivo chráněno proti tepelným výkyvům, protože nosná konstrukce je naprosto vždy v teplotě nad +18 °C. To vše znamená úplně jinou životnost stavby než obvodová nosná konstrukce, která je každým rokem v zimě vystavována rozdílu teplot ca 30°C. Zato vápenopísková konstrukce zděného pasivního domu je vystavována rozdílu teplot v zimě pouze 2°C.

Vzduchotěsnost zděného pasivního vápenopískového domu se díky výše uvedeným vlastnostem dosahuje velmi lehko bez dalších vícenákladů a je také dosahováno vždy lepší vzduchotěsnosti než u dutinových cihel, dřevostaveb nebo porobetonů.

Tématem vzduchotěsnosti se zabýváme také v článku: Co lze vyčíst ze statistik, aneb jaké se staví v ČR pasivní domy?

Průměrné hodnoty vzduchotěsnosti n50 jsou pod 0,3 h-1, tj. dvojnásobně překračují požadavky pasivního domu. S nevyhovujícím domem na vzduchotěsnost jsme se u pasivního zděného domu ještě nikdy v ČR nesetkali, oproti tomu u dřevostavby, nebo dutinových cihel je to běžné, že se hodnoty n50=0,6 h-1 dosahuje velmi těžce. Naopak u vápenopískového pasivního zděného domu je pravidelně dosahováno různých rekordních hodnot, jako např. zde n50=0,05 h-1: Rekordní Blower-door.

Takovéto vynikající parametry při provádění pasivního domu srazí potřebu energie na vytápění dle PHPP o dalších 10-15%, takže již tak vynikající pasivní dům ještě vylepšíme.

Stavíte pasivní dům?…. a jak to víte?

http://diagnostika-palecek.cz/cz/

Z jakého materiálu se staví pasivní domy ve světě?

O tom, z čeho se staví pasivní domy se můžeme koneckonců přesvědčit z nezávislého zdroje, databáze pasivních domů:

Celý svět: www.passivhausprojekte.de ČR ( i když zde nelze vše považovat za pasivní domy): https://www.pasivnidomy.cz/katalog-pasivnich-domu/

Např. Německo. Budeme brát konzervativně nové RD, kde je podíl dřevostaveb nejvyšší. Pokud bychom brali průřez celým trhem, pak je staveb z VPC více než ze dřeva.

• Masivní zděné stavby: 51%
• Dřevostavba: 34%
• Smíšené stavby: 13% (např. 1. NP masivní zděná stavba, podkroví dřevostavba, nebo různé přístavby, nástavby, kde jsou různé kombinace materiálů, z velké části KS a dřevo)
• Schalungssteine: 2% (okrajová záležitost)

Z masivních staveb je: 

• 56% vápenopísek se zateplením
• 22% betonové tvárnice zateplené
• 6% pálené cihly zateplené
• 3% porobeton se zateplením
• 3% pálené cihly jednovrstvé
• 10% ostatní systémy

Závěr

Jak je vidět, vápenopískové cihly jsou nejen z našeho pohledu nejlepším možným materiálem pro zděné pasivní domy. Je to dáno poměrně specifickou sadou vlastností, které jsme v článku zmínili a tyto vlastnosti se jinými materiály velmi obtížně nahrazují.

V galerii na našem webu si můžete prohlédnout celou řadu realizací zděných pasivních domů v ČR. https://www.kalksandstein.cz/galerie/foto-ceska-republika/foto-cr-pasivni-domy-15-kwh-m

Není to však jen o materiálu. Z našeho pohledu je důležité v oblasti pasivních domů i další vzdělání a poradenství. Pokud si to investor přeje, součástí cenové nabídky je i diskuse nad konkrétním projektem.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
www.kalksandstein.de

8.6.2023
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Další obrázky:

Článek Zděný pasivní dům z vápenopískových cihel Zapf Daigfuss se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Že se provazují rohy při zdění u zdiva je přeci jasné každému zedníkovi. Když to tak není, tak někteří říkají, že to je „proti přírodě“. V tomto článku se podíváme na to, jak to vlastně je.

Umístění většího kamene – vazáku se dělalo odjakživa, protože zajišťovalo zpevnění rohu a přenesení sil „za roh“. Takový obvykle opracovaný větší kámen zajistil, že nevypadne ze zdi, protože zdi samotné se konstruovaly obvykle z malých zdících prvků, ať již to byl malý lomový kámen, či běžné maloformátové cihly. Nejslabším článkem konstrukce zdiva nebyly zdící prvky, ale vždy spojovací materiál – malta. Ještě ve druhé polovině 20. století absentovala kvalitní stavební chemie, takže zdicí malta byla vždy tím, co limitovalo únosnost a pevnost celé konstrukce zdiva. Stejně tak se až od konce 20. století začínají používat větší a větší zdící prvky, kde najednou zdící malta se mění v tenkovrstvou, jsou stále menší spáry a větší zdící bloky.

Že se zdící prvky musí převazovat je vcelku jasné kvůli přenášení tlakových a smykových sil.

Jak je tomu ale v rohu? Je i u moderních materiálů s minimální spárou a velkými zdicími prvky žádoucí, aby se síly přenášely „za roh“?

Možná už tušíte odpověď. Záleží na konstrukci stropů, zatížení a rozložení vnitřních sil. Každá stěna musí být staticky bezpečná a samostatně ustát zatížení, které na ní působí, ne se spoléhat na tu stěnu „za rohem“ že pomůže.

Stejně jako u každého jiného materiálu, tak také u každého druhu zdiva je potřeba v projekční fázi se podívat na dotvarování. Je naprosto běžné, že se počítá s dotvarováním ocelových, dřevěných konstrukcí. Běžně se počítají průhyby ŽB stropních konstrukcí, běžně u každého mostu vidíme uložení např. na ložisko kvůli délkovému dotvarování celého mostu. U zdiva je toto nutné posoudit také.

Aby bylo zdivo bezpečné z hlediska tvorby trhlin, nesmí docházet k délkovému dotvarování většímu než 0,2 mm/m délky zdiva. Pokud je tato hodnota mezi 0,2-0,4 mm/m zdiva, pak je vznik trhlin sporný, pokud je tato hodnota nad 0,4 mm/m zdiva, pak velmi pravděpodobně dojde ke vzniku trhlin. Nutné je početní posouzení.

Typy dotvarování

U materiálů, které mají jako své dotvarování roztažnost zabraňuje provázání rohu „vyjetí“ toho rohu ven. Jinými slovy, pokud zdivo, které se v principu snaží roztáhnout v rozích neprovážeme, pak ty rohy opravdu ven „vyjedou“.

Typickým příkladem je zdivo z pálených cihel, to je to, na co jsme všichni zvyklí a historicky je to ještě podpořené zkušeností z kamenného zdiva, u kterého „rozjíždění“ je způsobeno jak jsme již psali výše měkkou zdící maltou, která je v celé konstrukci ve velkém množství.

Co když ale máme zdivo, které se smršťuje? To je opačný příklad. Pokud takové zdivo v rozích převážeme, pak se smrštění projeví nejen na dané zdi, ale také na té „za rohem“ a to tak, že popraská.  Mezi materiály, které se smršťují patří například VPC, ale také betony – železobeton, nebo lehké betony..

Z následující tabulky vidíme hodnoty smrštění jednotlivých materiálů vidíme, že největším problémem jsou potenciálně zdící prvky z lehčených betonů, kde hrozí smrštění větší, než je bezpečné pro to, aby nevznikaly ve zdivu trhliny:

Proto například výrobci pórobetonu doporučují do parapetů pod okno vkládat výztuž, aby takové smrštění bylo eliminováno. Výrobci pálených cihel doporučují zdivo provazovat v rozích, aby bylo eliminováno roztahování zdiva. No a zároveň výrobci vápenopískových cihel doporučují tzv. „Stumpfstosstechnik“ tj. techniku tupých spojů.

To totiž pomáhá eliminovat dotvarování zdiva, které je opačné než většina běžných zedníků, ale i stavebních inženýrů v České republice zná.

Vápenopískové zdivo je velmi pevné, jedná se o křehký materiál. Zároveň je to materiál velmi přesný, který se zdí výhradně na tenkovrstvou maltu cca 3 mm. Pokud takovéto zdivo spojujeme s dalšími materiály, např. s betonem, ŽB v základech, stropních konstrukcích apod. Pak spojujeme pevné tvrdé, křehké s pružným a tam mohou vznikat další problémy. Takové zdivo nemá moc míst, kde by mohlo dotvarovat, a protože konstrukce je vždy chytřejší než je statik nebo projektant, tak si praskne tam kde je potřeba, a obvykle to bude ve spárách mezi bloky buď ve vodorovných nebo svislých.

Technika svislých spar pomáhá eliminovat toto dotvarování tím, že mimo ložnou vodorovnou zakládací maltu vytváří na konci každé stěny měkký tupý spoj, který se může v rámci celé stavby smršťovat a zdivo za „rohem“ tak nepopraská. A to je účelem.

U VPC nikdy nehrozí „vyvalení“ zdiva ven, protože se neroztahuje, na rozdíl od zdiva cihelného.

Závěr

U VPC se rohy neprovazují. Důvodem jsou fyzikální vlastnosti zdiva, které má dotvarování smrštění, což je přesný opak než většinově známe zdivo z cihel pálených. Jinými slovy, když zdivo z pálených cihel neprovážu, tak může popraskat. Naopak, pokud zdivo z VPC provážu, tak může popraskat.

Samozřejmě je nutné vzít v potaz o jakou se jedná stavbu, za návrh zdiva je kompletně zodpovědný projektant, autorizovaná osoba, který určuje jak to na stavbě má být. Může provést analýzu, výpočty a stanovit jiný způsob zdění.

Abychom byli fér, VPC lze v některých případech provazovat, ale v takovém případě je dobré mít tento postup podložený výpočtem a je nutné „vědět co dělám“. Neprovazování VPC je z pohledu možného vzniku trhlin na straně bezpečnosti.

Zodpovědnost za špatné provedení těžko nese pouhý zedník, pokud si není vědom materiálových charakteristik jednotlivého druhu zdiva. Naopak zodpovědnost nese za případné poruchy ten, kdo si je materiálových vlastností vědom a buď je ignoruje („zdivo se vždycky provazovalo, tak tady to budete provazovat taky!“, což často slýcháme i od autorizovaných inženýrů na stavbě – stavbyvedoucích, nebo stavebních dozorů), nebo materiálové vlastnosti ani nezná.  Poměrně často se samozřejmě stává, že tohle nikdo neřeší, v takovém případě je možné, že se poruchy objeví.

Obrázkové přílohy:

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de
www.kalksandstein.de

8.6.2023
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Vápenopískové zdivo, tupý spoj – převazovat či nepřevazovat? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Jedno z prvních rozhodnutí na které investor při plánování svého domu narazí je, z čeho vlastně stavět. Pokud se budeme bavit o použitém materiálu, pak na trhu existují výrobci, kteří v rámci zděné technologie umí dodat svislé i vodorovné konstrukce. Tedy mimo cihel i stropy ze stejného materiálu. Velmi častou otázkou je, zda umíme k cihlám dodat i kompatibilní vápenopískové skládané stropy.

My odpovídáme, že nikoliv a že je nikdy prodávat nebudeme. Není to v našem zájmu a není to ani v zájmu investora. V tomto článku vysvětlíme proč.

Skládaný strop, kde jsou benefity?

Než se dostaneme k jádru věci, zastavím se u skládaných stropů. Je celkem lhostejno o jakém materiálu se bavíme, technologie je podobná. Máme tu betonové filigránové nosníky, do kterých se osadí jednotlivé komponenty – stropní vložky. Následně se skládaný strop podepře, udělá se výztuž a výsledek se zalije betonem v místě žeber a nadbetonávky. Lze narazit i na hotové panely, ty mají jistou komplikaci v tom že na stavbu budou umístěny těžkou mechanizací. Dochází však ke snížení pracnosti a k odstranění řady mezikroků.

Strop nesou 2 materiály – beton a ocelová výztuž. Bez těchto materiálů se prakticky žádný strop (vyjma dřevěného) neobejde. Beton zajišťuje přenos tlakových sil při horním povrchu a ocelová výztuž v betonových žebrech přenáší tah.

Zásadní problém se skládanými stropy je ten, že keramika či plynosilikát nijak zásadně nepřispívají k efektivnímu přenosu zatížení, nejsou smykově tuhé. Naopak, samotné vložky jsou poměrně objemné a něco váží. Pořizuji si tedy strop? S trochou nadsázky lze vložky označit za trochu dražší bednění, které redukuje podíl betonu a dělá z monolitického stropu strop žebrový.

Benefity oproti železobetonovému stropu jsou navíc poměrně nejasné a vágní.

• V obou případech čekáme na vyzrání desky.
• Skládané stropy jsou pracnější, závislejší na více krocích.
• Monolitický strop umožňuje snadné vedení instalací, husích krků – elektro rozvodů apod. U skládaných stropů řešíme průřezy vložkou nebo děláme další opatření.
• Monolitický strop má lepší prostorovou tuhost a nižší vibrace.
• Monolitický strop lze pnout ve dvou směrech, má nižší průhyb.
• Monolitický strop nepotřebuje věnec.
• Z hlediska akustiky opět lépe vychází monolitický strop. 
• Monolitický strop je kompaktnější, subtilnější.
• Otázkou je i provedení stropní omítky a zda jej lze řešit svépomocí.

Podobně jako skládané stropy, tak i monolitické mají svoje prefabrikované varianty. Osobně za nejzajímavější pokládáme filigránové stropy. To jsou panely z výroby s dokonale rovným podhledem a přiznanými filigránovými žebry a hrubším povrchem na horním líci. Mají celou řadu dalších výhod jako je rychlá montáž bez bednění, úspora na omítkách či snadné vedení instalací husími krky ve stropu.

Filigránové stropy znamenají snížení pracnosti, nicméně jejich cena je vyšší zejména kvůli přepravě, těžké mechanizaci a rovněž vyššímu stupni vyztužení (kvůli přepravě).

Cena, cena, cena…

Skládané stropy jsou oblíbené zejména u stavby svépomocí, protože není nutná těžká mechanizace. To z nich dělá na konečné cenovce formálně levnější variantu, než je monolit. O kolik přesně je těžké určit, závisí to na rozponu a dalších faktorech. Pokud monolitický strop bude stát 200 tisíc korun, pak skládaný strop znamená úsporu v řádech jednotek desetitisíců korun.

Zde si dovolím několik málo postřehů:

• Máme modelový dům 10x10m o dvou patrech a stropech, ve střední části domu je nosná zeď.
• Pokud bude monolitická varianta na 100 m2 o 8-10 cm užší, znamená to ve skutečnosti zisk 8-10 m3 na jednom patře. Pokud si dopočteme jakou platíme cenu za metr krychlový prostoru v novostavbě, nejedná se o nijak zásadně banální úsporu.
• Plocha obálky domu je vyšší a dochází k navýšení tepelných ztrát. Rozdíl oproti monolitické variantě je 6,4 – 8m2 plochy fasády a izolantu navíc. Pokud je plocha fasády 260 m2, jedná se o rozdíl cca 3% jen vlivem volby stropní konstrukce. Zde je nutné v nákladech uvažovat s vyšším výměrem použitých materiálů, ale jsou tu i doživotní náklady vlivem vytápění. Dnes malé, ale ceny energií rostou.

Pokud bych chtěl v tomto článku vyzdvihnout jedinou myšlenku, byla by tato:

„Kompaktní řešení má svou hodnotu. Řada investorů platí za svůj dům kromě peněz i užitným prostorem, kvůli kterému si ho staví.“

Filozofie vápenopísku

Výrobci komplexních systémů dodávají produkty, které jsou objemné. Od cihel pro jednovrstvé zdivo, které mají tloušťku půl metru po stropy s podlahovým souvrstvím, které mají tloušťku v zásadě podobnou. Výrobky jsou vylehčené a mají velké množství dutin a vzduchu.

Vápenopískové cihly mají jinou filozofii. 

Maximálně využít obestavěný prostor a stlačit tloušťku samotných kontrukcí na minimum. Aby toto mohlo nastat, jsou na tom vápenopískové cihly podobně jako beton – je to masivní a těžký materiál s vysokou únosností a akumulací.

Chytrý investor by měl vždy zvažovat zisky a ztráty. A zisky čisté podlahové plochy či vnitřního prostoru bohužel nejsou součástí kalkulace tak často, jak bychom si přáli.

Závěr: Proč se nedělají skládané vápenopískové stropy?

Protože nechceme investorům prodávat drahé bednění.

V případě vápenopísku se navíc jedná o bednění, které má srovnatelnou objemovou hmotnost s nosným železobetonem. Takové počínání nedává smysl a rádi doporučíme smysluplnější varianty. Dutiny nic neřeší protože jsou v přímém rozporu s kompaktností konstrukce a prostorovými nároky.

Zkrátka a dobře, jsme ochotni přiznat, že vápenopískový skládaný strop lze postavit jen s velkou ekonomickou ztrátou. A my nechceme doporučovat produkty na kterých je investor ztrátový.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

15.5.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Proč neexistují vápenopískové skládané stropy? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Jaké jsou požadavky na podklad pro provádění omítek a jaký podklad je nejlepší? V dnešním článku se budeme věnovat pouze vnitřními omítkami, vnější omítky a fasádní úpravy jsou jiná kapitola.

Často se setkáváme s dotazy, jakou použít omítku, jak se vyznat v celém tom širokém sortimentu. Stručnou odpověď lze najít na našem FAQ:

https://www.kalksandstein.cz/vapenopiskove-cihly/caste-otazky/jake-lze-pouzit-omitky-na-zdivo-ks

V článku si projdeme, co je vlastně pro provádění omítky důležité. Jsou to zejména tyto parametry:

• Podklad pod omítkou
• Povětrnostní podmínky, tj. teplota a vlhkost vzduchu, včetně například větru (u vnitřních omítek spíše průvanu stavbou)
• Kvalita prováděných prací
• Kvalita použitého materiálu

Podklad pod omítku

Jedna z nejdůležitějších věcí, jak docílit kvalitní omítky je mít kvalitní podklad. Co si pod tím představit? Zejména zde platí jedna důležitá zásada, která platí při provádění staveb obecně. To co není vidět, neznamená, že nemusí být kvalitně provedeno. Naopak, chyby, nerovnosti, nekvality provedené na zaklopených, zakrytých konstrukcích se dále pak prodraží, prokreslí do dalších vrstev, takže například nekvalitní omítkový podklad zapříčiní nekvalitní omítku, což je pak vidět a problém, který vznikl vespod se přenese do viditelné vrstvy. Řešení k odstranění tohoto problému již pak neexistuje.

Příkladem je křivá zeď, kterou se snaží někdo omítkou dorovnat. Je to náhradní řešení. Nicméně rozdílné vrstvy omítky se chovají různě a vzejde z toho např. popraskaná omítka v příliš silné, či příliš tenké vrstvě. Oprava trhlin tak, aby byly neviditelné prakticky není možná a dostaví se tedy nekvalitní výsledek.

a) Podklad pod omítku musí být rovinný.

Nesmí tam být žádné velké rozdíly mezi jednotlivými zdícími prvky, např. kamenné zdivo se omítá naprosto jinak než přesné tenkovrstvé zdivo. Křivé konstrukce obecně jsme již zmiňovali.

b) podklad musí být homogenní

Co si pod tím představit. Pro provedení omítky je důležité a dobré, aby podklad byl homogenní, tj. žádné výrazné rozdíly mezi spárami a zdícími prvky, nebo více různých prvků zdiva, nebo druhů zdiva. Na každém podkladu se chová omítka jinak z hlediska vysychání, dotvarování, dozrávání, takže rozdíly v ploše pak mohou být jak optické, tak kvalitativní. Příkladem je již zmiňované kamenné zdivo, kdy velké spáry malty mají naprosto odlišné vlastnosti od kamenných prvků.

Nemusíme ale odbíhat až tak daleko do historie, toto platí i pro moderní zdiva: U pórobetonu je zásadním problémem tenkovrstvé lepidlo. To obsahuje vysoké množství disperze, tj. je nenasákavé. Velmi často ulámané větší kusy pórobetonu zedníci na příčkách rádi „domazávají“ lepidlem, takže tyto plochy jsou poměrně výrazné. Oproti tomu pórobeton nasákavý, výrazně měkčí a máme zde nádherný příklad nehomogenního podkladu pro omítku.

Dalším takovým příkladem může být keramické zdivo s maltovými spárami, kde dochází k podobnému efektu: rozdíly v nasákavosti mezi spárou a cihlou. Spáry bývají často nevyplněné tak, že lze do nich strčit prsty až k dlani. A opět tu je krásný příklad nehomogenního podkladu, který se omítá jen velmi obtížně. Ono koneckonců postačí i rozdíl v pálení jednotlivých střepů a výrazně se mění nasákavost kus od kusu, zároveň s měnící se vrstvou omítky díky profilaci pálených cihel a problém je na světě.

c) podklad musí být nenasákavý

Ne málo, ne moc. Při zrání omítky dochází k prorůstání krystalů z chemických procesů v omítce přímo do podkladu. Pokud tomu tak není, omítka jednoduše nedrží na zdi. Platí bez výjimky staré zednické pořekadlo: „Voda jsou hřebíky zedníka“.

Takže malá nasákavost je špatně, nutné pak použít různé adhezní můstky, abychom vytvořili mezivrstvu, na kterou vlastně omítku přidržíme. Typickým příkladem může být ŽB stěnový systém s hladkým betonem po odbednění. Nutná penetrace, adhezní můstek, pak můžeme omítat. Nejen, že se celé souvrství prodraží, ale zároveň je zde další vedlejší efekt a to je absolutní neprodyšnost pro vodní páru, čímž v interiéru snadno vznikne tzv. „panelákový efekt“ a dojde k drastickému zhoršení mikroklimatu uvnitř budovy. To je mimochodem též velmi opomíjené téma. Všichni víme, jaký je rozdíl, pokud spím v panelákové ložnici a v ložnici na staré venkovské chalupě, která má třeba hliněnou omítku. Rozdíl v kvalitě užívání interiéru se pak nedá ani popsat ani ničím zaplatit.

Naopak velká nasákavost způsobí obří problémy se zpracovatelností omítek. Například sádrové omítky se mohou stát úplně nezpracovatelné na velmi nasákavém podkladě. Důvodem je přílišné odsátí vody do podkladu, omítka pak nemůže řádně vyzrát, má třeba nízkou pevnost, trhliny, nerovnosti díky špatnému zpracování, nehomogenní povrch kvůli špatnému filcování apod. Velká nasákavost se řeší opět penetrací, která nasákavost snižuje. A opět se dostáváme k druhotným problémům a to je disperze v penetracích, cena penetrací, další zbytečná operace pro provádění omítek navíc, tj. vyšší cena za práci, snížení kvality mikroklimatu vnitřního prostředí. Typickým příkladem zvýšené nasákavosti podkladu je pórobeton.

d) Podklad musí být čistý.

Tím se myslí, že tam nesmí být žádné výkvěty solí, které se často vyplaví např. z páleného střepu po neúměrným promokání stavby a jejím vysychání.  Nesmí tam být žádné olejové skvrny, nebo zbytky odbedňovacích prostředků u monolitických konstrukcí. Povrch nesmí být zaprášení. Prachu vzniká při stavbě honě i třeba frézováním různých drážek, vrtáním otvorů a díky statické elektřině se pak drží na zdech. Odstraní se snadno, nejlépe omytím vodou, kdy pak zároveň dojde k potřebnému navlhčení podkladu, jak uvedeno výše.

e) Podklad musí být přídržný.

To znamená, že nemůžu udělat novou omítku na nějakou starou zvětralou, která sama již opadává. Zdá se to být logický požadavek, ne vždy se to v praxi děje. I nový podklad typu pórobetonu je dost měkký na to, aby bylo možné při použití velmi tvrdé omítky ho roztrhat!

VPC, KS-QUADRO z pohledu podkladu pro omítku

Níže je KS-QUADRO z výroby a na stavbě

KS-QUADRO – rovný čistý homogenní (vč. méně spár) a nasákavý povrch. Elektroinstalace uvnitř zdiva.

1. Extrémně rovinný povrch umožňující tenkovrstvé omítání, či dokonce v průmyslovém provedení pouze nátěr či stěrkování. To z znamená vysokou úsporu omítek, podlahové plochy, práce, materiálu. Rovinnost je zaručena velkým formátem zdiva. 
2. Homogenita podkladu. Máme pouze 4 spáry tenkovrstvé malty po výšce celého zdiva v patře, takže nemáme rozdíly mezi spárou a zdícím prvkem. Nemáme šlice pro elektroinstalaci, které rádi praskají díky různé tloušťce omítky v daném místě. Pevnost zdící malty přibližně odpovídá (na rozdíl od jiných zdících materiálů) také zdícím prvkům. Takže povrch je pro omítky dokonale homogenní.
3. Nasákavost je i přes vysoké pevnosti vápenopískového materiálu vysoká, což je dáno mikrostrukturou vápenopískového zdiva. Uvnitř mikrostruktury se nenachází žádné volné částice, jako např. v cihelném střepu jílové mikročástice, nebo v betonu (pórobetonu) mikročástice cementového gelu. Tento prostor je u KS volný pro propustnost vodní páry, nasákavost ale i pro prorůstání chemických sloučenin z omítek.

Závěr

Žádný jiný podklad pro omítky nesplňuje všechny tyto parametry zároveň, a jak je popsáno výše vždy se najde něco, co je určitým problémem pro provádění omítek.

Aby ale nedocházelo k omylu. Samotný podklad je pro kvalitní provedení omítek podmínka nutná, nikoliv postačující. Z ostatních parametrů jsou stále i dnes při používání kvalitních průmyslově vyráběných materiálů nejdůležitější ruce zedníka, které dělají určitě 80% kvality výsledného díla, omítky. Sebelepší materiál, podklad není k ničemu, pokud to někdo neumí dělat. Naopak velmi kvalitní zedník zpracuje jakýkoliv materiál na jakémkoliv podkladě, sice třeba s různými obtížemi, speciálním postupem práce, s použitím mimořádných zkušeností a dosáhne vysoké kvality.

Opačně to prostě nejde.

Zajímavost

Moderní průmyslově vyráběné suché maltové směsi obsahují v receptuře cca 20 komponent.

Jednou z nejdůležitějších a také nejdražších komponent je methylcelulceluloza a její deriváty, která funguje jako regulátor vysychání a zpracovatelnosti omítek. Stejná chemická látka se přidává také například do zmrzliny. Když si dáte točenou, aby se dostala ze stroje a nerozkydla se hned v kornoutu.

Takže v dnešním moderním světě najdete původem kus dřeva jak v každé omítce, tak v lecjaké zmrzlině.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

15.5.2022
Autor: Ing. Martin Konečný
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Podklad pro provádění omítek, proč volit VPC? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

V naší komunikaci se zákazníky se často dostáváme k otázce, jak si vedou vápenopískové cihly při srovnání s jiným materiálem. Nejčastější je dotaz na cenu – tedy jak si VPC cihly Kalksandstein vedou a o kolik je cena vyšší nebo nižší, než je tomu například u keramiky nebo plynosilikátu.

V tomto článku se podíváme na několik různých porovnání. Jednak se podíváme na srovnání cen za jednu cihlu (a řekneme si jaká má tato metrika úskalí), potom si zkusíme porovnat ceny za m2 obvodového pláště a úplně na závěr se budeme věnovat ceně za hotové dílo.

S každým dalším porovnáním poroste počet souvislostí. A pokud bychom chtěli, aby si z tohoto článku stavebníci odnesli jedinou věc, pak ať nesrovnávají ceny kus za kus, ale ať se dívají na širší obraz.

Pojďme na to.

Cena za jednu cihlu

Pro začátek budeme porovnávat cenu cihly, která má tloušťku 240 mm, délku a výšku 248 mm. Rozměrově nejbližší bloky jsme přepočetli do této velikosti a použili k tomu aktuálně platné ceníky ÚRS.

Účelem tohoto článku není dělat definitivní srovnání materiálů. Ceny se mohou v čase měnit a každý investor si musí srovnání udělat sám dle cen, které mu budou nabídnuty. Momentálně na trhu převládají vysoké ceny za energie, což například ovlivňuje cenu keramiky. Nahlížejte proto prosím na následující texty pouze jako na určité vodítko.

Uvedeme rámcové ceny vč. DPH a bez jakýchkoliv slev. U VPC, Kalksandstein uvádíme cenu včetně dopravy na místo určení kamkoliv po ČR. Ceník jednotlivých prvků lze dohledat v katalogu: Cena VPC.

Pro srovnání uvedeme i cenu za 1 kg materiálu.

Proč je tato metrika špatně?

I když bychom se mohli o tuto metriku opírat, nevidíme ji rádi. Důvody jsou dva.

• Předchozí tabulky neříkají nic o materiálu a jeho parametrech. Například, keramika i plynosilikát jsou na tom bezesporu lépe z pohledu tepelně izolačních vlastností a v mnoha ohledech se jedná o sofistikovanější stavební materiály.
• Řada investorů tak nějak předpokládá, že levný dům postaví součtem levných položek. Jinými slovy, pokud některé z alternativ bude o 50 Kč na čtvereční metr levnější, postavím o 10 tisíc levnější dům. Toto jednoduše není pravda! Dům není o hledání mezi nejlevnějšími cenovými nabídkami bez dalších souvislostí. A bude o tom řeč dále v článku.

Prozatím je závěr takový, že porovnávání naprosto rozdílných materiálu kus za kus je absolutní vytržení z kontextu celé stavby a pro stavebníka nemá hlubší význam. Cena za cihlu je až příliš velké zjednodušení.

Cena za m2 obvodového pláště

Možná o trochu více logiky bude mít, když mezi sebou porovnáme ceny za m2 obvodových plášťů (bez omítek). Zde narazíme na drobné komplikace, protože výrobci keramiky umisťují tepelnou izolaci dovnitř cihly.

Abychom tedy dosáhli smysluplného porovnání, musíme k ceně Kalksandstein logicky přičíst cenu za tepelný izolant a dále i cenu práce. Možná už je to více proměnných než je zdrávo, ale srovnání si může každý investor zkorigovat o současné ceny. Výhodou VPC je, že nosná zeď může být provedena z tloušťky 175 mm a izolant může být lepen celoplošně bez kotev.

Jakmile si orientačním výpočtem srovnáme cenu za jednotlivé pláště, dostáváme se do situace, která vypadá na první pohled o dost vyrovnaněji.

Je to ale pouze první pohled. Problém je, že jednoplášťové systémy (kde cihla plní nosnou i tepelně izolační funkci) nemohou konkurovat těm dvouplášťovým snad v žádném myslitelném ohledu kromě pracnosti.

Dostáváme se tak k poslední části našeho článku a to je cena za hotové dílo.

Cena za hotové dílo

V předchozím textu totiž chybí stále ještě mnoho souvislostí.

• Vápenopískové cihly Kalksandstein nabízí další klíčový benefit v zisku podlahové plochy oproti jiným cihlám. Příčky lze vyhotovit již jako 115 mm s porovnatelnou akustikou alternativ a obvodové zdi při srovnatelných tepelně technických parametrech a nižších tloušťkách. Běžný zisk na rodinném domě se pohybuje od 6 do 18 m2. Pokud cena za 1m3 nového rodinného domu je 7000 Kč, pak se jedná o úsporu přibližně 21 000 Kč na m2. Jen na tomto argumentu se mnohdy vápenopískové cihly samy zaplatí.
• Dále jsou tu omítky, které lze u VPC provést jako tenkovrstvé. Jedná se o pevný, homogenní, přilnavý a nasákavý povrch. Znamenají další 1% úsporu podlahové plochy a jsou tu i výrazné úspory za materiál. Omítky mohou tvořit i 2% z ceny domu.
• Stavíme dům s menším obestavěným prostorem = doživotně menší náklady na vytápění a menší ochlazovaná plocha.
• Vnitřní akumulace z masivního materiálu Kalksandstein 175 mm. Jednovrstvé zdivo je kompromisem mezi statickou a tepelně izolační funkcí. Z principu nemá vysokou akumulaci. U keramické cihly je jediným akumulačním prvkem nosný obvodový rámeček keramické cihly.
• Problematické stavební detaily jednoplášťových systémů s ohledem na tepelné mosty (překlady, věnce, ostění otvorů, základová deska…). Proklamovaný součinitel prostupu tepla je ideální hodnotou na plné zdi, která v praxi nikdy nenastane. Jakékoliv sekání (nebo poničení přepravou) v jednoplášťové konstrukci znamená trvalý pokles tepelně izolačních parametrů. Doživotně.
• Výrazně horší vzduchotěsnost jednoplášťových systémů, která má velký vliv na tepelné ztráty v průběhu celé životnosti stavby.
• Horší akustika.
• U rozsáhlejších staveb lze zdít strojně, rychlostí 4m2 / h. To obnáší obrovskou úsporu za práci.

Není náhodou, že se VPC používá u pasivních domů. Myslíme tím opravdové pasivní domy dle PHPP a ne domy, které se za tento pojem jen skrývají.

Tradice, každý volí podle svého nejlepšího uvážení

Účelem tohoto článku není hanit jiné materiály a velebit přitom vápenopísek. Věříme, že každý investor má právo se rozhodnout sám. A pokud má člověk zálibu v jiném materiálu – ať už z pohledu tradice nebo jiných čistě subjektivních preferencí, věříme že toto kritérium může nakonec převážit a je to naprosto v pořádku.

Hlavním poselstvím tohoto článku je, že úvodní otázka (cena za 1 cihlu) je položena špatně. Dům je zkrátka víc než jen součtem levných položek. A tento princip koneckonců platí i když investor porovnává mezi jinými variantami mimo VPC. A vlastně i vůbec mimo oblast cihel.

Závěr – synergie a investice

Existují materiály, kde lze hledat navázané úspory. Například existují žaluziové kastlíky kombinované s bedněním pro překlady s vysokou cenovkou, která mnoho zákazníků odradí. Když se však dostaneme ke kalkulaci práce, vychází z hlediska ceny za práci výrazně lépe než kombinace několika kroků.

Podobným materiálem jsou i vápenopískové cihly jejichž navázanou úsporou je více podlahové plochy oproti jiným cihlám. Dále vysoká přesnost a homogenita povrchu (tenčí, levnější omítky). Možnost na nižší objekty lepit zateplovací systém celoplošně a uspořit za kotvy. Nebo obklady lepit rovnou na povrch cihly. Subtilnější cihla také znamená menší dům a menší tepelné ztráty.

Tyto navázané úspory zpravidla nikdo do výsledné kalkulace nepromítá, přitom mají nezanedbatelnou váhu. Tyto úspory je však snadné při porovnávání cen kus za kus přehlédnout. Někdy zkrátka pro stromy nevidíme les.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

Ceník VPC (Kalksandstein)

18.8.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek VPC cihly, cena oproti jiným materiálům se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Ve světě vápenopísku existuje široká škála produktů. V našem katalogu jich máme uvedeno přibližně 180, ale ve skutečnosti jich je ještě daleko více. Samozřejmě, platí klasické Paretovo pravidlo a našli bychom tu hrstku produktů, které jsou poptávané násobně více. Tento článek je proto jen jakýmsi zjednodušením a rozcestníkem na nejpoužívanější formáty.

Tloušťka, objemová hmotnost, pevnost

• Příčky 115 mm, objemová hmotnost 1600 kg/m3. Více se volí v případě lepšího akustického komfortu.
• Nosné zdivo 175, 200 a 240 mm. Přičemž platí, že 175 a 240 mm jsou systémově nejlépe podporované formáty pokud jde o doplňky.
• Pokud je nutné vytvořit mezibytovou stěnu, pak je nutné zvolit tloušťku 240 mm a objemovou hmotnost nejlépe 2000 kg/m3. Nejvyšší objemové třídy 2200 kg/m3 jsou téměř ekvivalentem hustoty betonu a jsou bez elektrokanálů.

Pokud jde o pevnost, materiál je většinou dostupný ve více pevnostních třídách. Platí, že v drtivé většině případů (a zejména pro rodinné domy) dostačuje pevnost nižší. Vyšší pevnostní třídy se používají pro lokální pilíře nebo spodní patra bytových domů a měly by mít své statické odůvodnění.

Co ostatní tloušťky?

• Lze se setkat s příčkami 70 a 100 mm, bez elektrokanálů které se používají např. do sklepních kójí.
• Bohužel stále poměrně populární je tl. 150 a 300 mm, což je rozměr který je zakořeněný od výrobců jiných materiálů. Bývají často výsledkem předělání projektové dokumentace z keramiky či porobetonu na VPC.

Tyto tloušťky jsou součástí nabídky, ale doporučujeme se jim z různých důvodů vyhnout, to je ale téma na trochu jiný článek.

Rodinný dům / ruční zdění

Nejdříve malé shrnutí. Rodinné domy se zdí v drtivě většině případů ručně. Nejčastější tloušťky jsou 115, 175, 200 a 240 mm. Většinou niží pevnostní třída a nižší objemová hmotnost. Vápenopískové cihly vyjmenované níže patří mezi nejpopulárnější volby:

• Příčkovky tl. 115 mm 8DF 115 LP 498x115x248 mm, 15 MPa, 1600 kg/m3 s elektrokanály
• Nosné stěny tl. 175 mm 6DF 175 LD 248x175x248 mm, 15 MPa, 1400 kg/m3 s elektrokanály
• Nosné stěny tl. 175 mm 6DF 175 LP 248x175x248 mm, 15 MPa, 1800 kg/m3 s elektrokanály
• Nosné stěny tl. 200 mm 7DF 200 LP 248x200x248 mm, 20 MPa, 2000 kg/m3 s elektrokanály
• Nosné stěny tl. 240 mm 8DF 240 LD 248x240x248 mm, 10 MPa, 1400 kg/m3 s elektrokanály
• Nosné stěny tl. 240 mm 8DF 240 LP 248x240x248 mm, 10 MPa, 1800 kg/m3 s elektrokanály

Dále se lze setkat s doplňky jako jsou poloviční formáty, které jsou určeny k provázání jednotlivých řádků bez nutnosti řezat.

• Poloviční blok pro tl. 175 mm 3DF 240 LP hk 123x175x248 mm, 25 Mpa, 1800 kg/m3
• Poloviční blok pro tl. 240 mm 4DF 240 LP hk 123x240x248 mm, 25 Mpa, 2000 kg/m3

Co se týče doplňkového sortimentu, je třeba zvážit pár dalších věcí.

• Zda budou osazeny i vápenopískové ploché překlady, případně zda budou spřaženy s bloky KS-Kimmstein k doplnění modulu.
• Zda je z hlediska modulace potřebná zakládací řada a zda bude tvořena izolačními bloky do paty zdiva.

Kompletní seznam prvků pro ruční zdění lze nalézt v našem katalogu.

Bytová výstavby / strojní zdění

QUADROPLAN, kde je přesný výpis prvků. Zde je pak jasně patrné jak je která zeď vyskládána. Dále tu mohou být nároky na vyšší pevnost, zejména v nižších patrech bytového domu a v neposlední řadě jsou tu i vlastnosti akustické, zvláště na mezibytovou stěnu a z nich vyplývající objemová hmotnost.

Nicméně už ve fázi koncepce je důležité rozmyslet dvě skutečnosti.

• Jak bude vypadat výšková skladba? Budu zakládat na základový, resp. vyrovnávací blok? Nebo budu zdít jednotlivé bloky přímo na zatuhlou zakládací maltu vytvořenou zakládací soupravou?
• Naplánovat si pečlivě dům do rozměrů v oktametrickém rastru (125 mm). Zejména meziokenní pilíře a rozměry do 1000 mm, protože tyto prvky nelze vyskládat z jiných dílů a je nutné je řezat. Řezání bloku o váze přes 100 kg je zbytečně zdlouhavá a náročná.

Vápenopískové bloky vyjmenované níže patří mezi nejpopulárnější volby:

• Strojně zděné příčky KS QUADRO E/115 498x115x498 mm, 15 MPa, 1800 kg/m3 + 3/4 + 1/2
• Zdivo tl. 175 mm KS QUADRO E/175 498x175x498 mm, 15 MPa, 1800 kg/m3 + 3/4 + 1/2
• Zdivo tl. 200 mm KS QUADRO E/200 498x200x498 mm, 15 MPa, 2000 kg/m3 + 3/4 + 1/2
• Zdivo tl. 240 mm KS QUADRO E/240 498x240x498 mm, 15 MPa, 1800 kg/m3 + 3/4 + 1/2
• Zdivo tl. 240 mm (mezibytová stěna) KS QUADRO E/240 498x240x498 mm, 15 MPa, 2000 kg/m3 + 3/4 + 1/2

Kompletní seznam prvků pro strojní zdění lze nalézt opět v našem katalogu.

Závěr

V článku jsme zmínili přibližně 10 nejzásadnějších vápenopískových prvků. K sortimentu samozřejmě nabízíme i další poradenství a optimalizaci projektu.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

22.5.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Přehled nejpoužívanějších ručních a strojních VPC formátů se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

V dnešním krátkém článku se podíváme na jedno z optimalizačních pravidel, které se snažíme radit našim zákazníkům: „Počet různých tlouštěk stěn v domě by měl být co nejnižší – ideálně dvě (nosné zdi a příčky), maximálně tři.“

Zákazníci ani projektanti tomuto pravidlu nepřikládají moc velkou váhu. Nemáme jim to až tak moc za zlé. Koneckonců dovedeme si představit, že pokud někdo staví jednou za život dům svých snů, tak se nebude řídit doporučením dodavatele cihel.

Toto pravidlo však až tak moc nesouvisí s tím, co bychom si přáli jako dodavatelé materiálu vidět. Souvisí s materiálovou střídmostí.

Proč tedy mít maximálně 3 tloušťky stěn?

Důvodem je, že pro každou tloušťku zdi jsou zapotřebí překlady ve správném rozměru. Nad překlady patří vyrovnávací bloky. Stěna může být založena na ISO-Kimmstein, případně může mít věncovky. Dále jsou tu poloviční formáty pro eliminaci řezání a k převázání jednotlivých řad po výšce.

Představme si, že ke každé tloušťce zdi potřebujeme 4 další prvky. Tři tloušťky tak mohou znamenat seznam 15 různých druhů sortimentu pro rodinný dům. Pokud do toho statik stanoví, že je zapotřebí mít některé pilíře ve vysoké pevnosti, investor se dostává do velmi obtížné situace.

• Zákazník materiál nakupuje většinou zaokrouhlený na celé palety. Množství stavebního odpadu tím pádem roste exponenciálně.
• Roste riziko lidského faktoru na stavbě – někdo použije některý prvek tam, kam nepatří.
• Obtížněji se nastavuje materiálová rezerva.
• Obtížnější organizace staveniště.
• Investor je citlivý na to v jakém pořadí kamiony jezdí a na správný sortiment může čekat.
• Na komplexním seznamu materiálu se obtížně napravují případné chyby v dopravě. Dvě palety na samostatném kamionu zkrátka na stavbu nikdo nepřiveze. Je to nerentabilní pro všechny zúčastněné, včetně té nejdůležitější strany – investora.

Samotné cihly jsou jen špičkou celého ledovce.

Počet tlouštěk stěn (a mnohdy i jejich výrobců) je takovým lakmusovým papírkem na kterém jde v mnoha případech změřit komplexnost projektu.

Materiálově střídmý projekt je vždy levnější, rychlejší a logisticky méně náročný

Materiálově střídmý projekt zákonitě nabízí k řešení méně problémů, návazností i prostojů. Čas jsou peníze. Na příkladu vápenopísku to může vypadat tak, že investor zvolí nosné stěny (tl.175 mm), dále příčky (115 mm). Zakládací izolační bloky nepotřebuje, protože tepelný most v patě stěny zcela eliminoval zateplením pod deskou. Překlady z velké části vyřešil monolitickým věncem, případně deskou. Zbývá dejme tomu 4-6 druhů sortimentu.

• Je tu snadno nastavitelná materiálová rezerva.
• Potenciálně méně chyb při nakládce a výstavbě.
• Malá závislost na návozech, odpadá čekání v řádu dní na správný kamion.
• Méně odpadu, lepší organizace staveniště, vyšší rychlost výstavby.

Závěr: Keep it simple

Než článek dále natahovat, rozhodl jsem se pro představu uveřejnit seznam dvou různých zakázek. Není to něco, co bych si vymyslel, jsou to reálné poptávky domů, které mají srovnatelný rozsah. Dům výše se zdí strojně, má vytvořené kladečské plány a jsou tu náklady na jeřáb (který znamená 4x rychlejší zdění). Rychlost strojního zdění je však závislá na toku materiálu směrem k jeřábu (kamion – vyložení – organizace a rozmístění materiálu na základové desce – pohyb jeřábu). Dům níže je zděný ručně, bez investic do kladečských výkresů a PD.

Závěry ponechám na představivosti každého čtenáře.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

15.5.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Materiálová střídmost: Proč volit maximálně 3 tloušťky stěn? se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.

Každý materiál má svou škálu vlastností – výhod a nevýhod. Výhody VPC a vlastnosti jsme již mnohokrát popsali. V tomto článku bychom chtěli probrat i nevýhody vápenopískových cihel, tak, jak je slyšíme od našich potenciálních zákazníků a tak jak je vnímáme my. Nevýhody VPC z našeho pohledu často bohužel vyplývají z improvizace na stavbě a nedostatečnosti plánování.

Jednotlivé body bychom tedy chtěli usadit do správného rámce a perspektivy, ale ponecháváme i znění otázky tak jak ji často slyšíme.

Tento článek navazuje na předchozí díl a jejich seznam uvádíme níže:

• Vápenopískové tvárnice – výhody a další vlastnosti
• Nevýhody vápenopískových cihel očima zákazníků (aktuální díl)

Pojďme na to

Hmotnost vápenopískových cihel

„Vápenopískové cihly jsou těžké. To má vliv na náklady za dopravu a ztíženou realizaci (je-li prováděna ručně). Rovněž mohou vzniknout další náklady na dimenzi založení stavby.“

Pro ilustraci:

• Blok s tloušťkou 240 mm pro ruční zdění (248 x 248 mm) váží v objemové hmotnosti 2,0 téměř 30 kg. Při 16 blocích ve vysoké objemové hmotnosti váží čtvereční metr zdiva 456 kg.
• Blok s tloušťkou 175 mm pro ruční zdění (248 x 248 mm) váží v objemové hmotnosti 1,4 okolo 14 kg. Při 16 blocích v nízké objemové hmotnosti váží 227 kg.

Vliv realizace je z drtivé většiny dočasný. Po ukončení výstavby jsou tu benefity, které vysoká hmotnost přináší.

• Akumulace materiálu – Při kvalitní tepelné obálce vápenopískový materiál udržuje vnitřní teplotu na stabilní úrovni. V létě chlad a v zimě teplo.
• Akustika – Hmotnost materiálu je určující pro kvalitní akustiku. Výrobci dutinových cihel většinou uvádí laboratorní hodnoty, které jsou oproti stavebním hodnotám nadhodnocené o korekci 2-3 dB. Nejsem si jistý, zda každý investor umí posoudit, že to v praxi znamená 50% akustické hodnoty. Váha je z hlediska akustiky zděné stěny důležitá a různé metriky na tom nic nemění.
• Užší zdivo – vyšší hustota materiálu, více prostoru uvnitř domu, úspora podlahové plochy. Užší zdivo znamená reálnou úsporu při výstavbě – můžeme stavět větší dům (více vnitřní plochy a prostoru) při stejné stejném obestavěném prostoru v porovnání s keramickou cihlou.

Hmotnost je bezesporu faktická nevýhoda. Nicméně je třeba ji srovnat s benefity které materiál dlouhodobě přináší a tato rovnice vychází ve výsledku příznivě.

Nemožnost zasekávat instalace

“Do vápenopískových zdí není možné zasekávat instalace, je nutné dělat předstěny které neznamenají žádnou faktickou úsporu půdorysné plochy.”

V dobře zpracovaném projektu tvoří předstěny maximálně nižší jednotky procent z celkové délky zdiva. Jejich vliv na zábor místa je tedy marginální. Pokud mluvíme o zasekávání instalací, máme na mysli především vodorovné drážky. Vápenopískové zdivo umožňuje svislé vedení elektroinstalací pomocí vnitřních kanálů, což je faktická výhoda, která šetří čas a náklady spojené s ničením nového materiálu, který si investor draze zakoupí.

Druhá věc je, že pokud nějaký materiál umožňuje zasekávat instalace, tak to ještě neznamená, že je to dobrý nápad. V praxi jsou lidé schopni zasekat vodorovný rozvod po celé délce zdi z dutinových cihel o tl. 150 mm. Eurokód 6 však uvádí, že každá drážka s hloubkou větší než 30 mm by měla být posouzena statikem. Jsou tu omezení na maximální délku vodorovné drážky a jsou tu předpisy výrobců, které nikdo nečte a které takový postup rovněž zakazují. 

Zasekávání instalací do zdiva v míře jaké jej známe od našich dědů je přežitek. Dnešní materiál (prakticky od všech výrobců) je vysoce sofistikovaný, drahý a neexistuje žádný důvod, proč jeho vlastnosti degradovat a nebo platit někomu za jeho ničení a opětovné zaházení maltou. Více jsme sepsali v článku:

Postav a vybourej, proč je tento princip morálně zastaralý?

Tedy odpověď na tuto nevýhodu je jednoduchá. Ano, “zasekávat” do vápenopísku skutečně nelze, resp. lze drážkovat, ale proč by to někdo ve větším rozsahu ve 21. století dělal?

Křehkost materiálu

“Vápenopísek hůře snáší dynamické namáhání. Někdy se lze vlivem dopravy setkat s uštípnutými rohy. Při větším průměru vrtáku a příklepu je možné cihlu potrhat.”

Pokud mluvíme o křehkosti, pak musíme určit s čím budeme vápenopísek srovnávat. Zde se nabízí srovnání křehkosti s jinými zdícími prvky a materiály.

• Dutinová keramická cihla při porušení nosného obvodového rámečku ztratí velkou část ze své nosné funkce a vnitřek se v podstatě rozsype.
• Plynosilikát má vysoké procento odpadu už při výrobě a jakákoliv neopatrná manipulace či přeprava může být horší než u vápenopísku.
• Pokud jsou materiály ve formě jednovrstvého zdiva (s tepelně izolační funkcí), pak se každá porucha projevuje v celé životnosti stavby a dalších nákladech. Tj. lokální ztrátě tepelně izolačních vlastností, vznik tepelných mostů. To je křehkost, která může být pro finální výrobek (zeď) a jeho vlastnosti určující.

Pokud je investor nucen řešit uštípnuté rohy vápenopískového materiálu, jediným nákladem je pytel malty v ceně desítek korun. Tyto poruchy nemají vliv na nosnost vápenopískového zdiva ani další parametry zdiva jako celku.

Zdlouhavé řezání

“Vápenopískové zdivo je nutné zdlouhavě řezat.”

Platí jednoduchá rovnice – čím více prořezů, tím horší práce projektanta. Dodržením oktametrických rastrů s možností nastavení o vyrovnávací bloky lze vytvořit takřka jakýkoliv rozměr. Je ale nutné trochu péče v projekční fázi. Dobří projektanti si do půdorysu kreslí (klidně do neviditelné hladiny) modul cihly a dále s ním pracují.

Dobrá projekce v kombinaci s bloky polovičních rozměrů může eliminovat veškeré řezání na stavbě klidně o 95%. Projektant si však musí být vědom toho, že hodina práce jeho času, může ušetřit i několik hodin práce na stavbě. Samotné řezání není nikterak složité, horší je to s jeho četností.

Závěr

My osobně vnímáme jako jedinou faktickou nevýhodu hmotnost materiálu. Existují nezanedbatelné náklady, které vlivem hmotnosti rostou. V případě vápenopískového materiálu jsou to však náklady obhajitelné. Na druhé straně rovnice je zisk na podlahové ploše, kvalitní akustické parametry, možnost lepení zateplovacího systému bez kotev, pouze tenkovrstvé omítky = úspora materiálu atd…

Ostatní nevýhody jak je vnímají zákazníci vznikají především při nadměrné improvizaci a nedostatečně kvalitním projektu. Na závěr tedy opět vyzdvihneme nutnost projekt včas konzultovat a dobře plánovat. Řadu chyb odhalíme až ve fázi dokumentace pro provedení stavby a to je samozřejmě z hlediska nákladů pro investora pozdě.

Dlouhodobě zastáváme názor, že právě v důkladné přípravě se skrývají i o řád vyšší úspory než v ceně materiálu. Proto hledáme zejména dlouhodobé partnery, kteří toto chápou a kde těchto úspor můžeme dosahovat opakovaně.

Použité prameny a literatura

www.kalksandstein.cz
www.zapf-daigfuss.de

29.3.2022
Autor: Ing. arch. Lukáš Dudek
Organizace Kalksandstein CZ s.r.o., vápenopískové cihly Zapf Daigfuss

Článek Nevýhody vápenopískových cihel očima zákazníků (#2. díl) se nejdříve objevil na bezstavebnin.cz.